Tamara Kapalová je jednou z nymburských seniorek. Zdaleka ne každý z této věkové kategorie by se však   odvážil vrátit do školních lavic. Tamara spolu s dalšími 16 kolegyněmi a kolegy navštěvuje už druhým rokem přednášky Virtuální univerzity 
3. věku (VU3V), které probíhají na Gymnáziu B. Hrabala v Nymburce.

Její příběh, ostatně stejně jako příběh několika jejích  spolužaček,  je o to pikantnější, že navštěvuje školu, kde vyučuje její dcera, kde studovala její vnoučata a kde je ve skupině s tchýní své dcery. Škola je v tomto případě místem opravdu celoživotního vzdělávání a potkávání se  mezi generacemi a rodinami.

„Na důchod jsem se sice duševně připravovala, ale stejně to byl zpočátku šok, i když jsem měla doma pořád co dělat. Moje dcera vytušila, že potřebuji občas  jít mezi lidi, a proto mě přihlásila. Studujeme 4. semestr,  v každém je jiné téma. Už máme za sebou Barokní architekturu v Čechách, Život 
a dílo Michelangela Buonarroti, teď se věnujeme Umění rané renesance v Itálii. To je pro mě zážitek, já jsem navštívila v minulosti  Řím a Florencii dvakrát. Škoda, že jsem tehdy neměla za sebou tohle studium! Vím teď o památkách spoustu věcí, které jsem dříve neznala. Proto bych teď nejradši vyrazila znovu," říká s planoucím zrakem Tamara. Dodejme, že někteří její spolužáci do Florencie skutečně teď o Velikonocích vyrazili.

Za rok a půl přednášek 
a výjezdních seminářů se nejen podle Tamary, ale i podle  tutorky a hlavní organizátorky projektu Ilony Drahotové vytvořila skvělá parta, která svědomitě studuje a plní testy, ale  schází se i mimo školu, slaví společně narozeniny a vůbec se vzájemně se obohacuje.