Tamara Kapalová je jednou z nymburských seniorek. Zdaleka ne každý z této věkové kategorie by se však odvážil vrátit do školních lavic. Tamara spolu s dalšími 16 kolegyněmi a kolegy navštěvuje už druhým rokem přednášky Virtuální univerzity 3. věku (VU3V), které probíhají na Gymnáziu B. Hrabala v Nymburce.
Její příběh, ostatně stejně jako příběh několika jejích spolužaček, je o to pikantnější, že navštěvuje školu, kde vyučuje její dcera, kde studovala její vnoučata a kde je ve skupině s tchýní své dcery. Škola je v tomto případě místem opravdu celoživotního vzdělávání a potkávání se mezi generacemi a rodinami.
„Na důchod jsem se sice duševně připravovala, ale stejně to byl zpočátku šok, i když jsem měla doma pořád co dělat. Moje dcera vytušila, že potřebuji občas jít mezi lidi, a proto mě přihlásila. Studujeme 4. semestr, v každém je jiné téma. Už máme za sebou Barokní architekturu v Čechách, Život a dílo Michelangela Buonarroti, teď se věnujeme Umění rané renesance v Itálii. To je pro mě zážitek, já jsem navštívila v minulosti Řím a Florencii dvakrát. Škoda, že jsem tehdy neměla za sebou tohle studium! Vím teď o památkách spoustu věcí, které jsem dříve neznala. Proto bych teď nejradši vyrazila znovu," říká s planoucím zrakem Tamara. Dodejme, že někteří její spolužáci do Florencie skutečně teď o Velikonocích vyrazili.
Za rok a půl přednášek a výjezdních seminářů se nejen podle Tamary, ale i podle tutorky a hlavní organizátorky projektu Ilony Drahotové vytvořila skvělá parta, která svědomitě studuje a plní testy, ale schází se i mimo školu, slaví společně narozeniny a vůbec se vzájemně se obohacuje.