Divoká prasata jsou v regionu přemnožená a způsobují škody v lesích i na polích. Podle předsedy mysliveckého spolku v Hrubém Jeseníku Miroslava Šifty je divočáků hodně, protože jim vyhovuje stávající systém v zemědělství. „Obrovské lány kukuřice, řepky a slunečnice jsou pro ně místem úkrytu i zdrojem potravy,“ říká myslivec. Problém vidíi ve věkové skladbě prasat. „Podle mého laickéhonázoru by se měl upřednostňovat odstřel selat a lončáků, na rozdíl od starších kusů. Starší bachyně je opatrnější při hledání zdroje obživy pro svá selata. Selátka mají i loňské bachyňky, které nemají zkušenosti a při hledání snadné obživy páchají nejvíce škod,“ míní Šifta.

Určit počet divočáků v honitbě není možné. Jde totiž o migrující zvěř, která ujde za noc až patnáct kilometrů. „Každý rok se u nás v honitbě v rámci povolení odstřelí osm až deset divočáků,“ připomíná myslivec.

S mimořádným odlovem nyní myslivci z Hrubého Jeseníku nepočítají, i z bezpečnostních důvodů. Mají ale dostatečnou síť posedů, kam chodí na čekanou. Pokud se prasata objeví v kukuřici, slunečnici nebo řepce, jsou likvidována.

Africký mor
Africký mor prasat je silně nakažlivá nemoc, nepřenosná na člověka, podobná klasickému moru prasat. Je charakteristický vysokou, téměř stoprocentní úmrtností. Nákazou může onemocnět prase domácí i divoké. Nemoc se projevuje vysokou horečkou až 42 stupňů Celsia, která může trvat i několik dnů. První příznaky se objevují při poklesu teploty. Zvířata jsou malátná, těžce dýchají, nepřijímají potravu, trpí krvavým průjmem, zvrací a mají namodralou kůži. Nákaza se nepřenáší vzduchem. Ochranou domácích chovů je zamezení kontaktu s volně žijícími prasaty a dodržování zákazu krmení kuchyňskými odpady.