Kolem šedesáti posádek lodí a přihlížející zvědavci se shromáždili v sobotu dopoledne u hráze Žehuňského rybníku. Spojil je hlavní organizátor Milan Želva Růžička a touha poprvé letos rozčísnout hladinu řeky Cidliny hned po jejím odemknutí.

Druhému ročníku vévodilo chladné počasí bez deště a nízký stav vody. „Podle internetu je letos druhý nejnižší stav vody v Cidlině za posledních sedmdesát let,“ upozornil Růžička, že opatrnější musí být hlavně na raftech.

Vodáci vyjeli zpod hráze rybníku přes Sány a kolem Libice na soutok Labe s Cidlinou. Tam se odpoledne všichni zahřáli na Vodáckém candrbálu.

Zahřívalo se, jak se dalo: živými rozhovory, hlasitým smíchem, nafukováním člunů, nebo douškem něčeho ostřejšího. „Po cestě jsou zajištěna místa s občerstvením, stejně musí někde po trase lodě přenést,“ přiblížil patnáctikilometrovou cestu hlavní organizátor s tím, že by plavba na soutok měla trvat zhruba dvě hodiny.

Vždy ale záleží na tom, jak dlouho se posádka zastaví u občerstvení. „Loni se nám stalo i to, že některá posádka do cíle vůbec nedojela,“ smál se Želva.

Motivace dosáhnout cíle ale byla kromě candrbálu znásobena ještě možností vyhrát ceny. Nejelo se na čas, ale relaxačně a na efekt. Vodácké ceny získali nejhezčí vodák a nejhezčí vodačka i nejhezčí posádka.

S originálním plavidlem dorazila i parta mladých vodáků z Libice. Nevěděli sice, jak daleko dřevěná gondola dopluje, zato vypadala komfortně.

Jako první do cíle dorazili kolem patnácté hodiny Monika a Martin Třískovi z Poděbrad.

Proč Želviáda?

Jarní vodácké akci u Žehuňského rybníku dala jméno přezdívka jejího autora Milana Růžičky. Jak ale vodák, který je na řekách v celé České republice jako doma už od svých asi dvaceti let, přišel k přezdívce Želva? „Není v tom žádná záhada, stačí se bráchovi podívat do očí,“ upozornil na podobu bratr Želvy.