„Jel jsem kolem osmé do práce a v lese mezi Záhornicí a Dymokury ležel na silnici kaneček. Byl menší než kočka. Nejdřív jsem si myslel, že je to kus hadru. Sele bylo mrtvé, ale všiml jsem si dalšího u krajnice, které se mrskalo. Nejsem ten typ, co by mu dal ránu z milosti,“ vypráví Ruda o svém nálezu.
Automaticky sele pak naložil do auta, dal ho na podlahu vedle řidiče a vyrazil do Městce Králové k veterináři. „Vzal ho do ordinace s tím, že je podchlazené a dehydrované. Ptal jsem se, jakou má šanci na přežití. Nevěděl, ale říkal, že ho zkusí zachránit. Napíchal mu glukózu a poradil mi, ať ho dám doma do kbelíku s teplou vodou a abych mu dával pít čaj,“ pokračuje Ruda.
Ten se najednou ocitl před problémem. Jezdí jako obchodní zástupce po celé republice a vrací se domů až večer. Co teď?
„Po cestě jsem si vzpomněl na záchrannou stanici v Pátku a zavolal šéfovi Luboši Vaňkovi. Už jsem ho volal k srně, kterou jsem našel zraněnou. Jedna noha jí visela jen na kůži. Pan Vaněk mi řekl, ať kanečka dovezu do stanice, že mu budou přikládat elektrické dečky,“ komentoval vzniklou situaci.
Stanice má svého veterináře a možnost rentgenu. Ten zjistil, že kančí prcek má zlomený rypáček. „Celou dobu špatně dýchal, mohl mít i vnitřní zranění. Ze začátku jsem tomu, že přežije, nedával ani padesát procent. Pořád se jenom cukal,“ vzpomíná Ruda.
Podle Luboše Vaňka lidé poslední dobou nejsou ke zraněným zvířatům lhostejní a více si všímají, co se děje kolem nich. „Kanečkovi jsme dávali nitrožilní výživu, potom jsme ho krmili kanilou do žaludku, až se rozpil. To prasátko bylo čerstvě narozené, dáváme mu už i pevnou stravu. Necháme si ho tu do odkojení. Pak ho umístíme do nějaké minizoo. Je tu ještě varianta, jak říkal pan Ruda, že by si ho možná vzala Dagmar Havlová na svou ekofarmu v Košíku,“ uvažuje Luboš Vaněk ze Záchranné stanice pro zraněné živočichy v Pátku.
