Napětí, že by se dalo krájet, vojáci v zákopech, zdravotníci připravení na svých místech. Je deset minut před třetí hodinou odpolední a odhadem tisícovka diváků Pod Hradbami čeká na první výstřel. „Zabezpečte dětem i vašim čtyřnohým přátelům jejich uši, protože po celou dobu bitvy budou ohlušující rány,“ upozorňuje komentátor bitvy přítomné.

Výstřel přichází přesně ve tři. Rozpoutává se bitva, kterou zřejmě Nymburští ještě neviděli. Střílí se z pušek, ale i z kulometů, do akce vyjíždí i dvě obrněná vozidla opatřená také kulometným hnízdem. „Nebreč, to je jenom jako,“ uklidňují maminky své nejmenší ratolesti poté, co se spustí ohlušující palba a z mnoha stran se ozývá dětský pláč.

Park Pod Hradbami se mění v bojiště. Rakousko – uherské jednotky tlačí Carskou armádu, pak se celá situace obrací. Na bitevním poli zůstávají ležet ranění, které odvážejí zdravotníci na připravené místo. Vzduchem létají imitace granátů. Jeden z nich padá do velmi těsné blízkosti obecenstva, které je v tu chvíli za bezpečnostní páskou. „Pozor granát,“ ozývá se mezi přítomnými. První řada couvá podvědomě o několik kroků dozadu. Granát vybuchuje a na největší zvědavce se sypou drobné papírky. „Tak a je po nás,“ hlásí se smíchem ten samý hlas.

Velmi povedenou rekonstrukci bitvy připravil Klub přátel vojenské historie Pardubicko v čele s vojenským nadšencem Vladimírem Muchou, který se podílel ve spolupráci s nymburským Vlastivědným muzeem na jarních dragounských manévrech spojených s výstavou, na jejíž vernisáži se zúčastnilo kolem šedesáti vojáků v dobových uniformách. Určitě se také nesmí zapomenout na zdravotníky z Klubu historického Červeného kříže, kteří s velkým nasazením odnášeli a obvazovali zraněné.

Milena Krejsová