Stovky a možná tisíce lidských kostí a lebek.

Pro někoho morbidní záležitost, pro jiné tajemný závan minulosti a mystiky.

Vyznavači druhého jmenovaného přístupu k věci se sešli v roce 2010 na starém žehuňském hřbitově u kostela svatého Gotharda. Tam už čekala průvodkyně a kronikářka obce Ludmila Tvrdíková.

Peníze nejsou, zloději kradou

Ačkoliv kostel i kostnice jsou pozdně barokního původu, ze současníků měl možnost vidět útroby obou památek málokdo.

Bohužel jedněmi z lidí, kteří se o tyto stavby zajímají, jsou také zloději. „U vstupní brány bylo několik sošek, které se za jedné bouřlivé noci roku 2000 ztratily. Můžeme se domnívat, že se jednalo o objednávku, ale nikdo chycen nebyl,“ povzdechla si kronikářka.

Pak po krátkém zápase klíče v zámku se otevřely útroby samotného kostela. A nutno říci, že i nevěřící by měl mít před takovou nádherou respekt. Povídání o obrazech a vybavení interiéru kostela se ovšem znovu stočilo smutným směrem. „I sem se dostali zloději, tentokrát v roce 2002. Oknem se dostali do prostorů u sakristie a odnesli si věci, jejichž hodnotu památkáři odhadli na více než 900 tisíc korun,“ uvedla Tvrdíková.

A k dovršení všeho, zloději řádili v kostele dokonce minulý týden. „Vidíte pokladničku, do níž žádáme o příspěvek na záchranu kostnice. Bohužel minulý týden se nám ztratily peníze i z této pokladničky. Teď už je zajištěna lépe,“ zakončila kronikářka neveselé povídání v kostele a vydali jsem se do kostnice.

Lebky jako suvenýry

Kostnice má pouze jednu místnost, ovšem jak magické síly na vás v ní dýchnout, to se dá slovy opravdu jen těžko popsat.

Kostnice je stará 244 let, vybudována byla tedy v roce 1766. Podle kronikářky se jedná o jednu z nejvzácnějších památek svého druhu v širokém okolí.

I zprávy o jejím vzniku zní chvílemi až neskutečně. Podle dochovaných informací vznikla kostnice zásluhou tehdejšího faráře Jana Šolce, který z někdejšího starého hřbitova, který ležel v jiné části obce, kosti nosil právě sem. „Ovšem pomáhat mu v tom měl místní kantor a dokonce školáci. I ti prý nosili kosti a lebky z tehdejšího hřbitova sem,“ říká Tvrdíková.

Každého samozřejmě hned napadne, kolik kostí a lebek je v řadách na sobě vyrovnáno. Podle průvodkyně to ale zkrátka nikdo neví, protože to nikdo nepočítal. „Ani se to nedá odhadnout,“ krčí rameny.

V uplynulých desetiletích se také kostnice stala středem zájmu některých pobertů. „Zjistili, co je uvnitř, vlezli tam okénkem a odnášeli si kosti či lebky jako suvenýry.“

Kostnice je běžně pro veřejnost uzavřena, ačkoliv kronikářka, která má od ní klíče, prý několikrát děti ze školy vzala dovnitř k nahlédnutí.