I když nezaměstnanost v regionu klesá až na historicky nízká čísla, bez práce je na Nymbursku více než dva a půl tisíce lidí. Z toho téměř 800 těch, kterým je padesát a více let. Lidé od 50 do 54 let jsou pak druhou věkovou skupinou, kde je nejvíce nezaměstnaných.

Příkladem by mohla být paní Lenka z Nymburka, která hledá práci už přes dva roky. „O zaměstnání jsem přišla před dvěma a půl lety, od té doby jsem o práci nezavadila,“ tvrdí. Jako největší problém vidí právě svůj věk. „Je mi už skoro padesát a v tom je asi zakopaný pes,“ dodala.

Ne všichni padesátníci však mají s hledáním zaměstnání potíže.

Například ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku bylo v evidenci úřadu práce 824 padesát a víceletých uchazečů o práci. Na konci dubna letošního roku počet nezaměstnaných padesátníků klesl na 777, z toho je 395 žen.

Odborníci také tvrdí, že věk nemusí být pro zaměstnavatele důvod, aby staršímu uchazeči nedali možnost. Právě naopak.

Podle Pavla Krpálka z nymburského úřadu práce záleží na tom, co člověk umí, čím je vyučen. Nevidí handicap ani ve vyšším věku uchazečů o práci, protože mají praxi a zkušenosti. Na rozdíl třeba od čerstvých absolventů.

„Lidé kolem padesáti let jsou většinou vyučeni a po řemeslnících je stále velká sháňka,“ řekl Krpálek. Navíc, co nevyváží mladickou pružností, to vyváží zkušenostmi.

A dokonce i mezi padesátníky se prý najdou tací, kteří využívají možnosti rekvalifikačních kurzů.

Bariéra pro lidi nad padesát let? Blížící se penze

Ztratit práci poté, co se věk přehoupne přes padesátku, může být problém. Zaměstnavatel, který se rozhoduje, jakého pracovníka přijme, mnohdy spíše sáhne po absolventovi školy než po člověku, který má za sebou bohatou pracovní kariéru.

„Zaměstnavatelé často hledají někoho na delší kariérní období, než které zbývá lidem, jež nemají dlouho do důchodu. Obávají se, že tyto lidi nákladně zaučí a oni odejdou do penze,“ vysvětluje ekonom Daniel Münich z institutu Cerge-Ei důvody, proč se spíše investuje do mladých pracovníků. Mladí lidé přitom mají naopak tu nevýhodu, že nemají vytvořenou představu, co vlastně práce v daném oboru znamená.

Bariéra pro vstup lidí nad padesát ale podle Münicha může být i psychologická. „Pro tuto skupinu bývá více obtížné měnit pracovní návyky a způsob práce. Jakmile jsou například z jednoho zaměstnání propuštěni, hůře se jim vybírá a nechtějí vždy začínat něco nového,“ dodává.

S pokračujícím stárnutím populace lze ale očekávat růst právě této věkové skupiny. Podle Münicha přitom není potřeba zavádět speciální programy pro zaměstnávání lidí nad 50 let, ale odstranit diskriminující překážky, které tuto skupinu obyvatel znevýhodňují. „Jsou například vysoké daňové odvody nebo omezení práce na dobu neurčitou u těchto lidí. To je absurdita, která vychází z politiky 90. let, z falešné představy, že čím dříve odejdou lidé do penze, tím více bude pracovních míst pro ty mladší,“ dodal Münich