Před 14 dny dosáhl Jan Kaňka v této disciplíně vysoké mety. Vyhrál první mistrovství v praktické střelbě dle PPC /Pistol Police Combat/ v ČR. Jako levák se naučil ovládat zbraně pro praváky a během prvních pěti let se stal čtvrtým nejlepším v republice v celkovém součtu (během roku se pořádá deset až dvanáct závodů). Jako člen poděbradského střeleckého klubu a hostující za pražský RAPID, za který soutěžil na evropských pohárech, spolupořádá závody po celé republice.

Kolik místa ve vašem životě zabírá střelba?

Dnes mám nastříleno tolik ran, že se lepšit už asi nebudu. Důležité je si opakovat grify a trénovat soustředění.

Jak často trénujete?

Ze zkušenosti vím, že bych měl tak dvakrát před závodem. Ne vždy se mi to povede. Je to záležitost času a peněz. Strávím tím dopoledne, což znamená zhruba tři sta ran.

Jak jste začínal s touto disciplínou, proč zrovna zbraň?

Teoreticky mě zbraně vždy zajímaly a lákaly, i když vztah jsem k nim měl spíše platonický. Do živého terče bych nikdy nestřílel. Jako kluci jsme stříleli ze vzduchovky, na vojně z otřískaných samopalů. Po revoluci byla možnost a zároveň dobrodružství pořídit si zbrojní průkaz, takže jsem se zařadil mezi členy poděbradské střelnice – z řad policie, justiční stráže. Časem mi řekli: „Jde ti to, pojeď s náma na závody!“

V čem tento sport spočívá?

Praktická střelba vznikla z výcviku policistů. K nám se dostala z USA. V počátcích jsme stříleli na mezinárodní terč, na který lze mířit libovolně dlouho, ale kombatová střelba je v pohybu – mění se vzdálenosti, střílí se například ze tří metrů jednoruč do osmi vteřin, šest ran, ze sedmi, patnácti/2x6ran za 20vteřin/, pětadvaceti 3x6 ran za 90 vt. a padesáti metrů/4x6 ran za 2 a ¾ min./, mění se polohy a strany. A čas běží. Střílí se z velkorážních zbraní, (průměr 9 mm) a výš.

Naposledy jste zvítězil v main match/hlavním závodě/ – jaké existují kategorie?

Soutěží se v osmi disciplínách podle typu zbraně a počtu ran: dva a půl palcový revolver (48 ran), čtyřpalcová automatická pistole a servis revolver/48 ran/. V soutěži open match lze střílet téměř s jakoukoli upravenou zbraní, např. se zaměřovací optikou/ne laser!/. Dále je kategorie šestipalcový revolver (podmínkou je sériová výroba), pětipalcová pistole/60 ran/, auto match - pistole (150 ran) a nejprestižnější soutěž je main match/150 ran/, ve které se smí někde používat jen revolver. Ne každý střílí vše. Já startuji v pěti kategoriích .

 

Kolik máte pohárů?

Nepočítal jsem je. Dvě stě, tři sta? Nejvzácnější mám vystavené. Vloni jsem získal ve čtyřpalcích titul mistra Evropy v Českých Budějovicích, kde jsem byl zároveň pořadatelem. Před 14 dny se mi podařilo porazit všechny velké soupeře a vyhrát první mistrovství PPC v České republice. To je pro mě opravdu úspěch.

Kde jste střílel nejdál od domova?

Většinou se střílí v Německu a Rakousku. Prorážet začíná také Rusko a Maďarsko. Na nejvyšší úrovni je střelba v USA, Austrálii, Kanadě… ale do vzdálenějších zemí je problém se dostat. Na rozdíl od fotbalu nebo basketu se totiž špatně shání sponzoři. Tento sport se ale rozšiřuje, u nás už vznikla vlastní unie.

S jakými lidmi se při střelbách setkáváte?

Této disciplíně se věnuje široká sorta lidí, ti, kteří na to mají, vlastní třeba deset zbraní, střílí často pro relax a zábavu. Rozhodně máme výborný kolektiv, závodů se účastní i ženy, takže je na co se dívat. (smích)

A Vaše zbraně…?

Já vlastním tři zbraně: čtyřpalcový revolver Smith&Wesson, čtyřpalcovou pistoli CZ a upravený Smith&Wesson s těžkou hlavní a měnitelným hledím. Jsou to zbraně pro praváky. Hlavně ta pistole. Jako levák jsem se musel naučit například vyhazovat zásobník prostředníkem místo palcem, či spouštět závěr do přední polohy ukazovákem, což pravák lehce zvládne palcem.

Dostal jste se při střelbě do nebezpečné situace?

Jednou mi při tréninku praskla nábojnice. V místě rýhy ve válci je slabší materiál, a ten při výstřelu, možná únavou materiálu, prasknul. Bouchlo mi to v ruce – rána – ale celkem nic se mi nestalo.

Podruhé jsem byl na střelnici sám a neodhadl jsem počet vystřelených nábojů. Zastrčil jsem nataženou pistoli do pouzdra a polil mě studený pot – bez dechu jsem ji znovu vytáhl a zajistil. Stačilo by málo a kulka by prošla lýtkem. To už se z neopatrnosti stalo dvěma kolegům na závodech.

Na co při střelbě myslíte?

Ten okamžik patří pouze koordinaci mozku a ukazováku. Musíte naprosto vypnout, nevnímat nic kolem vás. V tom také spočívá ten dokonalý odpočinek. Pokud by se mi v hlavě honily nějaké myšlenky, špatně by to dopadlo. Těžké je naučit se udržet nervy na uzdě.

Máte pevnou ruku a přesnou mušku i v životě?

To je horší. V životě stisknu spoušť někdy příliš brzy, někdy vůbec. (smích)