V zemědělství vždy bude výpočetní technika a principy vedení podniku potřeba stejně, jako v každé jiné firmě. Také v zemědělství se dají vydělat slušné peníze, ale nebude to za osm hodin práce denně.“

Míní ze zkušenosti Jan Kocmánek, který nevzešel z rodiny zemědělců a přesto si tuto oblast lidského konání nanejvýš oblíbil. Našel si k němu totiž vztah a totéž očekává od studentů, kteří mají i nemají zemědělské kořeny. Jinak tato práce, která lidem odjakživa dává obživu, nemá smysl.

Když sleduje české prostředí zemědělských škol, naráží na jejich zaměření na fotbal, kynologii nebo dokonce golf. „My se snažíme zachovat skutečný základ zemědělství, pole, ječmen, prasata, krávy, traktory, hospodaření a úctu
k půdě. To se nám začíná vyplácet, protože studenti si nás v republice najdou,“ má Kocmánek na mysli ty, kteří se zajímají o skutečné zemědělství.

Český zemědělec jako hlupák

Počínání Čechů a Slováků 
v rámci současného evropského zemědělství vnímá poděbradský pedagog a zemědělec jako hloupé. Připouští, že je velmi ovlivněno totalitním režimem, který západní státy ušetřil. Zemědělské farmy 
a statky v Německu, Rakousku, Švýcarsku nebo Británii tak mají zachovanou tradici, vztah k mnohageneračnímu hospodářství a hektarům půdy.

Vedle toho jsou západní ekonomiky silné, takže mohou zemědělce také dotovat 
a tak může jít ruku v ruce 
s tradicí i majetek a bohatství.

Na východě od nás je zemědělství otázkou přežití. „Tam vám v některých oblastech hrozí, že když nemáte políčko, zahrádku a tři krávy, nepřežijete zimu,“ poukazuje Kocmánek na druhý extrém v zemědělství.

Na severu bojují za každý výpěstek, přírodní podmínky jim nepřejí, svítí infralampami, vydají mnoho energie na zahřátí a chov zvířat, ale i na krmení, které třeba jako seno dováží, což je opět drahé. Pak si váží všeho, co se jim podaří vlastním úsilím vypěstovat nebo odchovat.

Naproti tomu na jihu od nás zavlažují pouště, rosí dobytek, kráva stojí jmění, také protože seno přiváží letadly. Zkrátka všude na Zemi nejsou optimální podmínky pro zemědělství a přesto se všude snaží být soběstační. „Jsou rádi, když se jim něco málo podaří vypěstovat a zemědělství má své důležité postavení, na východě je to nutnost,“ porovnává odborník.

Česká a Slovenská republika leží uprostřed v podstatě 
v ideálních podmínkách pro zemědělství s ohledem na nadmořskou výšku, srážky, průměr teplot. „Také jsme byli v základních potravinách vždy soběstační,“ říká Kocmánek s tím, že to tak bylo, než jsme vstoupili do Evropské unie a Schengenského prostoru.

Až vyhladovíme

Tím jsme se zcela dobrovolně vzdali soběstačnosti a stali se závislí na dovozu potravin. „Více než padesát procent už je dnes dovozového zboží, což je nejen škoda, ale krutě se nám to vymstí,“ soudí pedagog a dostává se k pojmu Dumpingová cena.

Podnákladová cena nepokrývá náklady, výroba je dotovaná. Právě za takové ceny 
k nám základní potraviny dováží, což má za účel i důsledek likvidaci konkurence. To podle odborníků potrvá, dokud nevyhladovíme, tedy než to čeští výrobci vzdají, a poté ceny dramaticky zdraží.

Druhořadé zboží

Další součástí problému dovozu potravin ze zahraničí je kvalita. „Dám vám příklad: 
v Německu zabijí prase. Nejkvalitnější části, jako svíčkovou, kýtu, si nechají a do České republiky nám pošlou nohy a uši a my je rádi vezmeme, protože je to levné. Někdy mám pocit, že by Češi snědli 
i podrážku, kdyby ji dobře osolili a okořenili. Pak se nedivím, že jíme párky bez masa, jogurty bez mléka a sýry bez sýra,“ považuje za problém ředitel statku.

Cena versus kvalita

Kupní síla českého člověka
a ekonomická situace naší země podle Kocmánka nahrává právě tomuto vývoji, kdy vítězí cena nad kvalitou.

Jak se podle něj správně chovat při nákupu? Hledat přesný původ výrobku, tedy místo, adresu, což není „vyrobeno v EU“. Když bude spotřebiteli po takovém výrobku zle, nemusí dohledat výrobce, který v takovém případě nejspíš ani není na svůj výrobek pyšný.

Dalším krokem ze záhuby je preference českého zboží. Což není snadné ve světě, kde nám většinu trhu pokrývá pět zahraničních obchodních řetězců. „Záleží zahraničním výrobcům a prodejcům na tom, aby se českému člověku dařilo dobře?“ ptá se Jan Kocmánek.