Srdce houbařů mohou plesat! Přesně podle předpovědi znalce hub Jiřího Stránského se po májovkách objevil v lesích na Nymbursku další houbařský poklad, hřib kovář.

Připomeňme si na začátku letošní houbařské sezóny základní údaje o tomto prvním 
z našich hřibů.

Hřib kovář, pro fajnšmekry latinsky Boletus erythropus, je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Její klobouk má v průměru 5-20 centimetrů a má barvu od kaštanově hnědé až po tmavě hnědou. Rourky mají žlutozelenou barvu. Typické pro ni je, že se na řezu rychle zbarví do modrozelená. Třeň soudkovitý až kyjovitý. Dorůstá výšky 5-15 centimetrů.

Kde se hřib kovář vyskytuje? Roste v jehličnatých 
i listnatých lesích, vyplatí se slídit po krajích lesů a tam, kde jsou vysoké duby v kombinaci s mladými lípami (lipčí). Jiří Stránský považuje za základ houbařského úspěchu trpělivost.

Není radno ochutnávat tento hřib syrový, protože především světleji zbarvené plodnice rostoucí ve vyšších polohách mohou u citlivějších jedinců způsobit zvracení.

Jinak je to velmi chutná houba, ovšem poměrně tuhá, takže je nutné ji dostatečně povařit. Kromě vaření či smažení ji můžeme také usušit. 
I díky malé červivosti dobře snáší i delší uložení nebo přepravu v čerstvém stavu. Připravit z hřibu kováře můžeme nejrůznější smaženice, guláše nebo jiné omáčky.

Závěrem připojujeme jednu fintu od znalce: komu vadí příliš tmavá barva této houby v pokrmu, pak ji odstraní tím, že houbu nakrájí přímo do vařící vody nebo do rozpáleného omastku na pánvi.