Ne, že bych byla dítě, které po škole zalehne u obrazovky a odkulí se až do postele. Žila jsem s ní ale v jedné domácnosti. Dokud jsem jezdila na tábory, prožila jsem vždy třítýdenní očistu v přírodě, kde dělal vlny tak maximálně potůček podél stanů nebo vedoucí. Když nás našli za stany.

S vlastní domácností, jak už to bývá, přišlo i vlastní moderní okno do světa. S večerní únavou a pohodlností se stalo hypnotickou branou do světa snů. Když jsme se v noci probudili na gauči, stěží jsme došli do postele.

Vzájemná slova vystřídali moderátoři, komentátoři, herci a reklamní spoty. Když už jsme přestali i komentovat televizní dění, přístroj mě zcela opustil. A co se stalo? Měla jsem víc času na vše okolo místa po televizi, takže jsem si změny ani nevšimla. Jen to zpravodajství, které dokreslovalo rytmus dne, mi internet pořád nemohl nahradit. Zato mi čtení knihy nerušily televizní znělky, které si samovolně hrají v hlavě.

Na třítýdenní cestě po Maroku jsem vypustila televizi i monitor počítače. A získala nový informační rytmus. Oči mi ještě před týdnem děkovaly.

Cestou do výrobny arganového oleje jsme zastavili na oběd v motorestu. Lidé tam stáčeli zraky k ploché obrazovce na stěně. Přímý přenos velkolepé svatby v britské královské rodině neunikl ani marocké televizi. Nevěsta cudně klopila oči i hlavu v šatech za horentní sumu. A v mezičasech upoutávky na telenovelu i tamnější známé tváře oblíbených moderátorů. Všude stejný mustr, řekla jsem si lehce znechuceně u jinak výborného marockého čaje.

Když jsme dorazili do voňavé arganové výrobny, marocké ženy tam seděly na zemi a pečlivě s ohnutými zády přebíraly, rozbíjely a mlely jádra arganových plodů. Vše ručně a s úsměvem. Průvodkyně nám velmi slušnou angličtinou vysvětlila, že zde pracují pouze ženy, což je emancipuje a zlepšuje jejich rodinou finanční situaci. Ženy klopily hlavy nad těžkou, ale alespoň nějakou prací a usmívaly se na nás.

Zpravodajství si nechám, přehled a nadhled je důležitý, ale pozor na to, co vidíme na vlastní oči!