Etapa 10. – O celodenním průjezdu Saharou po dešti, o noci v domě pohostinného geologa, o prvních příznacích dopadu marockého prostředí na český zažívací trakt.

„Na tom kameni, kde máš teď nohu v pantofli, sedělo před pár minutami tohle,“ ukázal mi Jirka fotku asi deseticentimetrového štíra. S mrazením v zádech jsem se šla rychle přezout a sbalit se na dlouhou cestu.

Před džípy na nás doráželi malí kluci, kteří se vyloupli odkudsi z pouště a chtěli eura nebo dolary. Jeden se spokojil s hračkou, kterou jsem mu dala pro sestru.

Král slíbil lékaře

Na dlouhé cestě do města Alnif jsme museli s džípy přebrodit řeky, které se po včerejším dešti vrátily opět do svých koryt. Řidiči bezpečně ví, kde jsou brody.

Projíždíme několika hliněnými vesničkami, někde nám bahno komplikuje průjezd. Mávající děti podél cest už mají s turisty zkušenosti. Smějí se na nás, dokud nezjistí, že jim nic nehodíme, potom na nás vyplazují jazyk. Taky na Sahaře kluci hrají fotbal na udupaném hřišti.

V Alnifu míjíme na hlavní ulici auto obsypané jásajícími muži. Jedou z úspěšné demonstrace. Náš průvodce a posléze hostitel, místní geolog Mohand Ihmadi, vysvětluje, že oslavují podpisem stvrzený příslib krále, který má do obce zavést lékařskou péči do půl roku. „Řešíme tu ještě problém s kvalitou vody a špatnou elektrifikaci, která zlobí hlavně přes léto,“ zasvětil mě do situace anglicky mluvící geolog, který má na hlavní ulici obchod se zkamenělinami. Vysokoškolák je velmi uznávaný nejen mezi místními, ale i lidmi z oboru.

Střeva se ozývají

Ihmadi nám ukázal svoji dílnu, kde preparuje zkameněliny a nechal nás nahlédnout do své práce. Velmi ochotný a sdílný člověk ví, že v Maroku chce všechno svůj čas. To se projevilo i při vyjednávání s jeho ženou. Náš vedoucí Karel ho, jako přítele, požádal, zda by naše asi dvacetičlenná skupina mohla přečkat noc s proměnlivým počasím v jeho domě.

Podle postupných telefonátů manželka zřejmě nebyla z nečekané početné návštěvy příliš nadšená, ale nakonec svolila. Vyjednávání jsme přečkali v místním podniku u čaje, kde domorodci sledovali Ligu mistrů.

Na záchodě jsme se začínali frekventovaněji střídat. Dva z výpravy už mají horečku a se studeným potem na tváři bedlivě sledují dveře na toalety. Mají tu i umyvadlo se zkamenělinami.

Noc v domě geologa

Dostalo se nám královského přijetí. Ve velkém domě jsme zabrali celé druhé patro a terasu na střeše. Rozměrný pokoj se nám stal nejprve jídelnou. Sedíme na dekách a polštářích podél stěn a vynikající jídlo jíme u nízkých stolků po skupinkách.

Kuřecí kuskus, pomeranče, čaj. Dokonce můžeme použít i koupelnu, na kterou stojí fronta přes chodbu. Tam spí řidiči, kteří také dostali občerstvení. Opět využívám čelovku, když píši tyto řádky ve spacáku, v místnosti plné oddychujících lidí. Ti nemocní oddychují hlasitěji.

Při snídani poprvé namáčím marocký chléb do olivového oleje.