Kde jinde by si měli Poděbraďáci připomenout 17. listopad 1989, než na Lázeňské kolonádě před domem Libenský. Na tomto prostrantsví se sešli i před dvaceti lety, plni emocí s klíči a svíčkami v ruce. Po dvaceti letech už emoce ochladly a ve tvářích převážně starších ročníků byla znát spíše tichá vzpomínka.

Spíše improvizované vystoupení uvedl bývalý člen Občasnkého fóra v Poděbradech Jaroslav Záruba: „Vítám tady všechny, i když je nás podstatně méně, než před dvaceti lety.“ Jeho báseň a úryvky připomínající stíny minulého režimu se střídaly s písněmi Martina Váchy, které jsou inspirovány reálným prostředím Poděbrad a lázeňskými postavičkami. Necelé stovce přihlížejících společně zahráli také píseň Černý muž pod bičem otrokáře žil s upraveným textem. Na terasu lázeňského domu na okamžik zabloudilo ještě několik bývalých členů poděbradského Občanského fóra.

Podvečerní program v zámeckém kinosálu patřil především dokumentárnímu filmu Michala Plavce Bělorusko ve Stalinově stínu, který režíroval Robert Sedláček. O své zkušenosti se životem pod vládou prezidenta Lukašenka se v něm dělí autor dokumentu, bývalý ředitel běloruské kanceláře společnosti Člověk v tísni, který byl vyhoštěn na jaře roku 2001.