„Dobrý den, tady Jaromír Novák, ředitel domova důchodců Luxor, Hakenova ulice, Poděbrady. Chci oznámit požár, který vypukl ve třetím patře v pokoji číslo 24."

To zahlásil šéf domu seniorů do telefonu, položil sluchátko a běžel ven čekat na příjezd hasičů. Tak začalo cvičení, které mělo prověřit konkrétní řešení situace, kdyby skutečně začalo v domě hořet. „Díky zkušenostem z minulého cvičení zhruba před třemi lety jsme vybudovali evakuační výtah, je čas ho vyzkoušet," vysvětloval jednu 
z příčin cvičení ředitel domova Novák.

Přitom seběhl schody ze své kanceláře a už viděl přijíždět první červenobílý vůz s blikajícími majáky, ovšem bez sirén. „Nechceme zbytečně houkat, řada lidí tu má zdravotní komplikace a není účelem vyvolat chaos," vysvětlil později velitel poděbradských hasičů i této akce Zdeněk Skoupý.

Zamčený pokoj

Poděbradští hasiči parkovali před Luxorem po třech a půl minutách od oznámení požáru. Čas, před kterým se smeká. Nicméně zahanbit se nenechali ani kolegové ze sousedního Nymburka a dobrovolníci z Velkého Zboží, kteří také přijeli na pomoc.

V té době už byli v budově první muži v uniformách a dýchacích přístrojích, kteří natahovali hadice do kritického třetího patra. Na řadu přišla 
i zmíněná evakuace, do výtahu měli hasiči odvést celkem čtyři muže. První dva šli hladce. Druhý pokoj však byl k překvapení všech zamčený. A začala improvizace. Naostro. „Dveře v tomto případě vykopávat nebudeme, ale seženeme hned náhradní klíče," rozhodl ředitel Novák a běžel po schodech pro ně. Hasiči se však rychle dostali na balkón u pokoje a zjistili, že uvnitř nikdo není. „Tak prosím, oni vědí, že mají být evakuováni 
a klidně si někam odejdou," vrtěl hlavou kdosi z personálu.

Ti skutečně evakuovaní byli během pár chvil dole. Jeden z nich však neskrýval částečné zklamání. „Já myslel, že budeme skákat z oken do roztažených plachet, že to bude jako v televizi a my budeme hvězdy. Výtahem umí jezdit každej," povzdychl si dole před budovou.

Dav fotících zvědavců

Hasiči si pak ještě vyzkoušeli přístup vysokozdvižného žebříku k jednotlivým oknům. Při jejich zručnosti však po chvíli nebylo co řešit. Na chvíli tak mohli muži na plošině zapózovat i seběhlému davu na ulici, z nichž někteří celou akci zaznamenávali do svých foťáků. Část z nich rozhodně věřila, že uvnitř Luxoru opravdu hoří.

„V takových situacích je rozhodující doba dojezdu a prvotní zásah. Možností řešení je několik, podle konkrétní situace. Mohou se postupně všichni svážet výtahem nebo se také mohou shromáždit na balkónech, které jsou u každého pokoje. A svézt se mohou až po uhašení ohniska," naznačoval možná řešení Skoupý.

Na závěr ředitel Novák jen konstatoval: „Máme tu 70 klientů, průměrný věk 83 let. Řada z nich je nepohyblivých, někteří dementní. V takové situaci bychom si bez vás neporadili. Děkuji," uzavřel cvičení bývalý místostarosta.