Konečně. Po strastiplné cestě za svobodným a plnohodnotným životem z Barmy přes Malajsii, Prahu a Ústí nad Labem se v úterý poprvé nadechla barmská rodina Neu Zaw v novém bytě v Poděbradech.

Během dopoledne byl byt, který legálním přistěhovalcům poskytlo město, potažmo Městská realitní, ještě plný cizích lidí. Mezi nimi pobíhal tříletý Michael a jeho dvouletá sestra Elizabeth. Občas se ozval měsíční Franciss, aby ho maminka nakojila.

V bytě dva plus jedna s příslušenstvím se sešli všichni, kteří se podíleli na úspěšné cestě mladé rodiny ke skutečnému domovu a zázemí. „Dostali jste se s pomocí až sem a nyní je jen na vás, jak se sžijete s novým prostředím, kulturou, městem a jak se vám bude dařit. Přeji vám mnoho úspěchů a spokojenost v novém domově,“ rozloučil se se svěřenci Petr Novák z ministerstva vnitra.

Ne ale na dlouho, za měsíc se prý přijede podívat, jak se rodině daří. „V České republice je toto osmá rodina, které jsme našli vlastní domov, v sedmi městech,“ zasadil příběh rodiny do širšího kontextu Novák.

S rodinou se rozloučila také sociální pracovnice Hana Hercíková, která měla rodinu na starost v Ústí. „Nebojím se o jejich začlenění mezi místní lidi a prostředí. Pan Neu Zaw je velice aktivní a učenlivý člověk, otevřený a za půl roku se naučil nejlépe česky ze čtyřiceti členů utečeneckého tábora,“ sdělila své postřehy Hana Hercíková.

Zorientovat se po Poděbradech, zavést bankovní účet, zapsat syna do školky, nahlásit se na pracovním úřadu. Nejen to rodinu čeká v následujících dnech. Provázet ji bude referentka odboru sociálních věcí Jitka Brzáková, která bude pokračovat v krocích paní Hercíkové. „Zejména malý Michael se brzy seznámí s dětskou paní doktorkou. V Ústí nad Labem řešili jeho logopedický problém a další vrozené zdravotní problémy,“ ví sociální pracovnice.

Podle Hercíkové sourozencům velmi prospěl dětský kolektiv v ústeckém táboře a ráda by je viděla mezi dětmi také v Poděbradech, přestože maminka s nimi bude ještě doma.

Hlava rodiny má nastoupit hned druhý den v Technických službách města Poděbrad. „On si poradí se vším, je velice šikovný a získal už pracovní návyky,“ má zkušenost ústecká sociální pracovnice.

Polovina utečenců v ústeckém táboře přišla z Malajsie, druhá z Thajska. Poděbradská rodina se dostala nelegálně do Malajsie, kde se už formálně zaregistrovala do programu pro utečence a otec měl možnost tam pracovat, takže si odnesl pracovní zkušenosti, což je dnes jeho plus. Česky celkem rozumí, nebojí se mluvit a něco i napíše.

Pro nábožensky založenou katolickou rodinu je prioritou se brzy začlenit do místního církevního života. V tomto směru se o ně postará poděbradský probošt Mons. Vladimír Hronek. Posvěcení a požehnání bytu pro rodinu představovalo druhý nejdůležitější krok po samotném nastěhování a zjištění technických pokynů, které si otec pečlivě zapisoval.

Odpolední novou zkušeností a nutností se stal nákup, s nímž nabídli pomoc místní zástupci Českého červeného kříže.

Pan Neu Zaw prý není člověk, který by se izoloval, a neměl by mít problém, najít spřízněné duše. Jeho paní se zatím mezi lidi příliš nedostala, ale jak říká již zkušená Hana Hercíková: „Co paní neudělá, stihne pan Neu Zaw dvakrát.“