Demonstraci studentů v Praze se tehdy nevěnovala pozornost ani na Hlasu Ameriky, který jsem bedlivě v Městci poslouchal. Svobodnou Evropu mi rušili. Tu zase poslouchali moji tehdejší spolužáci z poděbradského gymnázia, kteří naopak kvůli cílenému šumu neslyšeli Hlas Ameriky.
Čtvrtek 17. a pátek 18. listopadu se ještě nic převratného nedělo. O to víc jsem hltal rádio o víkendu a nemohl se dočkat, co se bude dít po něm.
Myslím, že to bylo hned
v pondělí 20. listopadu, kdy tehdejší ředitel gymnázia Luděk Kabelka svolal dopoledne shromáždění všech studentů
a učitelů do tělocvičny.
U vchodu do sálu stál učitel tělocviku a branné výchovy, zarytý antikomunista, ale také nepřítel dlouhých vlasů a občas nepříčetný cholerik Josef Šafařík. „Kluci, nedejte se, chtějí vás voch..t. Já vám pak rozdám pušky ze skladu a budeme tady ty komunisty honit po škole, že se z toho po.....,” povzbuzoval nás u vchodu.
Pamatuji si pár projevů hlavně bývalých studentů gymplu, kteří v té době působili na pražských vysokých školách a měli fotky a první letáky k tomu, co se vlastně na Národní třídě stalo. A výzvy ke stávce formou diskuzí v hodinách. Nějak jsem si neuměl představit, o čem budeme diskutovat s ruštinářkou, členkou stranické buňky.
Za čelním stolem seděli kromě ředitele podivní pánové. Jak jsme se dozvěděli, byli to „soudruzi z okresu”. Po studentských vystoupeních beze slova opustili tělocvičnu za našeho radostného potlesku a pískotu.
Pak si vzal slovo ředitel a začal projev, který dodnes považuji za jeden z největších surrealistických počinů té doby. „Milí studenti, máme stupnici hodnocení od jedné do pěti. Jedničku získáte, když…”
Stávku sice neodvrátil, ale zbraně jsme naštěstí nenafasovali. Ostatně tehdy nejaktivnější soudružka Havlasová stejně v tom týdnu ve škole chyběla…
MIROSLAV S. JILEMNICKÝ
Do zahraničí před 1989 a po 22 letech
* Do roku 1989 bylo v tehdejším Československu povoleno pouze pět státních cestovních kanceláří : Čedok, Sporturist, CKM, Rekrea a Autoturist.
* Velkým paradoxem doby socialismu bylo to, že nebylo občanům socialistického bloku umožněno individuálně volně cestovat ani v rámci socialistických zemí! V případě, že chtěl občan Československa individuálně vycestovat například do Polska nebo do Sovětského svazu, tak potřeboval z této země zvací dopis, jinak nebyla individuální cesta možná!
* Zatímco do roku 1989 byla dovolená v NDR či Bulharsku naším maximem, vloni strávili Češi v zahraničí 4,5 mil. dovolených v zemích celého světa.
*Hned zkraje 90.let minulého století došlo ke zrušení vízové povinnosti do sousedních západoevropských zemí, což odstartovalo obrovskou vlnu krátkodobých návštěv především rakouské Vídně či Německa.
*Díky zvýšené poptávce po cestování začaly cestovní kanceláře pravidelně od roku 1997 připravovat zájezdy charterovými leteckými spoji, čímž se letecké zájezdy díky možnosti nasmlouvat množstevní slevy ve srovnání s minulostí neuvěřitelně zlevnily.
* Zlom porevolučního cestování nastal v roce 2000, kdy byl díky značné poptávce vypraven z České republiky historicky první přímý charterový let do exotiky, bylo to do Thajska.
* 17. listopadu 2008 zrušilo USA víza pro české turisty a tím se naše země definitivně zařadila mezi nejvyspělejší země světa.
* Týden vlastním autem v Chorvatsku - v roce 1990, 1997 a 2011 vychází v apartmánu přibližně na 3000 Kč na osobu.
* Týden letecky v Egyptě - v roce 1990 cca 25 000 Kč/os., v roce 1997 díky začátku charterové letecké dopravy klesla cena na cca 17-18 tis. Kč/os., v roce 2011 je cena již kolem 12 000 Kč/os.
zdroj: Tomio Okamura
OLGA HAVRÁNKOVÁ
ANKETA: Co jste dělali 17. listopadu 1989?
Hana Koláčná
Nymburk
Byla jsem už tehdy úřednicí ve státní správě a jsem jí dodneška. A přesně 17. listopadu? Stoprocentně jsme s mužem hltali televizi. Veškeré zprávy. Později jsme myslím byli
i na nějakém shromáždění, tady v Nymburce.
Jan Kaňka
Oseček
Pracoval jsem v Kovopodniku, tam co je v Poděbradech dnešní Meyra. Jako vedoucí výroby. Po večerech jsme se scházeli v hale na Valech, dělal jsem atletiku. Tam začaly diskuze. Já si myslel, že to špatně dopadne a komunisti to smetou.
Andrej Němeček
Nymburk
Byl jsem v divadle, konkrétně v Laterně Magice. Dělal jsem tam šéfa uměleckotechnického provozu. Atmosféra tam tehdy byla jako v celé Praze. Byli jsme pozvat Občanské fórum, aby u nás mohlo najít útočiště.
Antonín Malý
Nymburk
Tou dobou jsem ještě pracoval
v Petrofu v Hradci Králové jako umělecký zpracovatel dřeva. Pamatuji šéfa ROH, který nám tehdy rozmlouval stávku a byl zásadně proti. A tenhle člověk byl později starostou a mluvčím OF. Opravdu zvláštní.
Roman Soukal
Libice nad Cidlinou
Mně bylo šest let a já si z té doby opravdu nic nepamatuji. To, co vím, že se v té době chodilo
s lampióny,ale to s tím asi moc nesouviselo. Revoluce tehdy byla dobře, ale dneska si spousta lidí, a já taky, myslí, že to jde z kopce.
