Už jste potkali 
v centru města muže s pumou na vodítku? Možná už je máte i vyfocené. „To nám nebudou doma věřit! Můžeme si vás vyfotit?” Takovou reakci jsme 
s Romanem Benešem, majitelem jediné pumy americké v Poděbradech, při procházce parkem slyšeli vícekrát.

„Ale samozřejmě,” odpovídal ochotně chovatel šelmy, který už je zvyklý a rád podá 
k velkému kocourovi jakékoli informace pro zvědavce. Setkává se ale i s opačnými reakcemi, kdy se nezvyklé dvojici kolemjdoucí vyhýbají obloukem, nebo utrousí bázlivé či kritické poznámky. Právě proto, aby se lidé pumy zbytečně nebáli nebo nekritizovali, nechal nás Roman Beneš nahlédnout do života s pumou, jako členem rodiny.

Redaktorka Deníku se 
z procházky skutečně vrátila bez zranění, naopak ji puma Alex nechtěl pustit. Má totiž slabost pro ženy a rád se mazlí.

Mít doma takovou šelmu 
a ukazovat se s ní venku je jen snaha se zviditelnit, ukázat, že na to mám, nebo dokonce týrání zvířat. Taková tvrzení pan Beneš vyvrací svým příběhem. Čtrnáctidenního samečka pumy americké si pořídil před necelým rokem a půl z královéhradecké chovné stanice.

Podmínka: velký mrazák

Domů ho přivezl bez varování, takže dvě dcery byly nadšené a manželka už tolik ne. Když se smířila s novým členem rodiny, muselo kotě ale každý večer do vany. Možná odtud dnešní láska šelmy k vodě a koupání v jezeře.

Doma bydlí ve venkovní voliéře se zděným domkem.
Z přirozených podmínek je zvyklý i na 30 stupňů pod nulou. S přibývající váhou se snižuje jeho šance na pobyt 
v domě a rostou nároky na stravování. Sice prý sežere 
i granule, ale stěžejní je maso. Na prvním místě hovězí, potom kuřecí, vepřové a rybí. Dvoukilové porce je potřeba mít k dispozici ve velkém mrazáku.

Puma Alex umí
i aportovat

Z koťátka je dnes čtyřicetikilový kocour, který do roka 
a půl ještě doroste do 70 až 80 kilo dospělé váhy. Doma u Benešových si zvykl na psa a povahou je mu prý bližší, než kočce. I výchova a cvičení je 
u pumy podobné.

Pan Beneš ho kromě výchovy dokonce cvičí a tak se nebojí mít pumu na vodítku ani až dosáhne dospělé váhy. „Poslouchá na povely, ale nemám rád drezuru. I když výchova takové šelmy spočívá ve vedení od malička velmi pevnou rukou,” připouští chovatel. Alex kromě povelů Sedni, Lehni, zvládá i Aport třeba ze stromu.

V restauraci lidé přestávají jíst

Kocour se sice rád mazlí, musí ale dobře vědět, kdo je ve smečce pánem. „Když přijdeme do restaurace, lehne si na povel a leží,” nemá problém chovatel ani personál prostornějších restaurací, kde už nezvyklý pár znají. A ostatní hosté? „Někteří přestávají jíst,” směje se Beneš.

Na zdravotní procházky spolu chodí do lázeňského parku, města a v létě k jezeru. „Alex je snad jediná puma, která strašně ráda plave, snad je to právě tím, že ho žena od mala koupala,” odhaduje Beneš. Do města chodí proto, aby si Alex zvykal na lidi, nebál se jich a naopak. Zvyká si i na zvuky z lidského světa, ale traktoru se ještě lekne. Třeba jízdu autem si ale vychutnává.

Na pumu není formulář

Pro chov pumy by měl být člověk připraven, nebrat zvíře jako doplněk a být informován, co chov obnáší. Měl by mít také svého veterináře, který provádí kontroly, očkování i případnou léčbu. „Doktoři na okrese mi vyjdou vstříc, pokud bude naléhavě potřeba, přijmou nás, ale nikdo tady nemá se šelmou zkušenost,” zjistil Roman Beneš, který nakonec jezdí k veterináři do Prahy. Pražského lékaře, který pečuje o cirkusy 
a zoo, puma nepřekvapila.
Při převzetí zvířete v chovné stanici dostal pan Beneš pokyny, co zařídit. Mezi nimi také registraci ve městě, podobně jako u psa. Úřednice mu ale řekly, že na pumu nemají žádný formulář.

Roman Beneš patří mezi asi patnáct chovatelů pum v republice, kromě zoologických 
a cirkusů. „Mým velkým kamarádem je pan Jo-Joo, který má v cirkuse pumy ze stejného chovu a dal mi hodně zkušeností,” zdraví na dálku chovatel, stejně jako pana Lence 
z Horažďovic, který má dvě dospělé pumy a mládě.

Puma americká už je dnes ohroženým druhem, přestože je schopná se dvakrát do roka množit. V České republice jich oficiálně žije okolo padesáti. Buďme tedy možná rádi, že ji můžeme v Poděbradech vidět naživo.

Zamiloval se do dámy s pumou

Roman Beneš není první v Poděbradech, kdo chová doma pumu. Před třiceti lety potkávali Poděbraďáci jeho maminku s touto šelmou. Tehdy prý chovala pumu ještě jedna žena poblíž zimního stadionu.

„Při jedné odpolední procházce parkem s Alexem nás zastavil starý pán, který se sem jezdí léčit, se slzami 
v očích,” vypráví Roman Beneš. Lázeňský host začal vyprávět, jak ho do lázní poslal jeho první infarkt 
a právě v parku tehdy potkal nádhernou ženu s pumou. Od té doby jezdil nejen do lázní, ale také za ní.

Těch třicet let prý jezdí do Poděbrad na léčení či dovolenou už třicet let, s šelmí ženou se setkávali, až se mu ztratila. „Vysvětlil jsem pánovi, že moje matka zemřela a já se trochu pomamil,” říká k nečekanému a dojemnému setkání muž s pumou.