V pátek 26. července oslavila své krásné devadesáté narozeniny paní Štěpánka Zavadilová z Hradištka.

Na první pohled nenápadná starší dáma je výraznou osobností a známou celebritou obce Hradištko.

Tam se přistěhovala se svým manželem v roce 1948, provozovali společně hostinskou živnost v pronajaté hospodě U Kocánků. V té době se stavěla elektrárna na Labi 
a tak bylo v celé obci rušno. Jak sama vzpomíná, vařila obědy i pro padesát strávníků, na stavbu vozili s manželem svačiny na vozíčku a ještě sami stáčeli pivo do lahví. 
V hospodě nebyl vodovod, sporák byl jenom na uhlí, žádná pračka a měli dvě malé děti. A tak se měli co otáčet.
V roce 1952, když hospodu převzal komunál, zakoupili 
s manželem starší domek 
v Hradištku v Doubici a přestavěli ho.

Od roku 1963 vedla paní Štěpánka knihovnu. Knihovnu převzala prakticky nefungující a přesto s úsměvem vzpomíná, že když sháněla všechny knížky, několika z nich byla podložena motorka, která neměla kola a byla zaparkovaná v knihovně.

Aby získala čtenáře, začala u dětí. Založila čtenářský 
a rozhlasový kroužek, v neděli četla dětem pohádky a postupně za dětmi přišli i rodiče. Tím se čtenářská obec rozšířila. Paní Zavadilová byla za svoji záslužnou činnost 
v knihovně dvakrát oceněna 
v okresní soutěži knihoven.

Paní Štěpánka byla také velmi činná ve svazu žen a po odchodu do důchodu založila 
v Hradištku Klub důchodců, který již vede přes třicet let.
Při založení klubu stanovila základní pravidla: členem se může stát každý, kdo má zájem, ale nebudeme mluvit 
o politice a o nemocech. A také se nesmí pomlouvat. Na dodržování těchto pravidel pečlivě dohlíží, ale dělá to svým osobitým přístupem. Když se řeč stočí na některé zakázané téma, má po ruce papírek s poznámkami, mrkne na něj 
a řekne: „Děvčata, ještě vám musí říct, že…" a převede řeč jinam.

„Děvčata z klubu se scházejí celých třicet let každé pondělí od 15. do 17. hodin. Vypijí si čaj nebo kávičku, zazpívají a zacvičí, případně plánují jiné společné činnosti," uvedla současná knihovnice Jana Šestáková.

Paní Zavadilová navázala také úzkou spolupráci se školou v Hradištku, a tak babičky ze svého klubu jsou babičkami všech místních dětí. Škola zve klubovnice na různé akce a děti zase navštěvují jejich Klub.

Těžko spočítat, kolik lidí zná místní Klub důchodců díky krásným plesům, který zde mnoho let pořádaly. Ale je jich určitě na stovky. S mnoha 
z nich si paní Zavadilová dopisuje a dopisy, které ji posílají, ona zase předčítá svým děvčatům.

Rodina paní Zavadilové ji 
v její činnosti velmi podporuje a její děti, vnoučata i pravnoučata ji pravidelně a často navštěvují a s obdivem poslouchají její poutavé vyprávění o věcech, které zažívá. 
S vědomím, že „život je takový, jaký si jej uděláš", s radostí přistupuje k novým příležitostem, které se naskytnou.

Paní Zavadilová je důkazem toho, že život může být aktivní a krásný i v devadesáti letech. Když jí před 25 lety zemřel manžel, nezahořkla, ale vytvořila si k té své rodině ještě rodinu jinou, rodinu svých přátel.


Autoři: Jana Šestáková, Lukáš Trejbal