Jan Železný. Kdo by neznal legendu světového sportu, krále králů v hodu oštěpem. Trojnásobný olympijský vítěz, trojnásobný mistr světa, několikanásobný rekordman a držitel současného světového rekordu, nejlepší atlet světa i Evropy, svého času člen Mezinárodního olympijského výboru, sportovec, který projel celý svět, se od svého mládí vrací do Nymburka rok co rok. Zdejší Sportovní centrum jej pamatuje jako atletického greenhorna, zná ho důvěrně jako fenoména světového oštěpu a dnes ho vítá co trenéra našich předních atletů.

Jak vznikl velmi těsný vztah Jana Železného k tomuhle místu? Co ho sem více než tři desetiletí stále vábí? Vždyť na světě je tisíce sportovních komplexů, tisíckrát modernějších, tisíckrát známějších. „Tyršák je jen jeden," řekl Jan Železný na začátku rozhovoru.

Pane Železný, dokážete říct, kolikrát jste byl ve Sportovním centru? A kdy poprvé?
Poprvé jsem tu byl asi v patnácti letech, když jsem s atletikou začínal. Bydlel jsem 
v Mladé Boleslavi a svého času jsem jezdil na tréninky do střediska i čtyřikrát v týdnu. Od té doby se sem stále vracím, jsem tu několikrát do roka. Jsem asi nejčastějším návštěvníkem Tyršáku.

Když se řekne Sportovní centrum: co Vás nejdřív napadne? 
S čím je máte spojené?
Jako začínající atlet jsem tady potkával tehdejší legendy naší atletiky, Imricha Bugára, Jarmilu Kratochvílovou. Zdravil jsem se s nimi, viděl jsem zblízka, jak trénují, to mě hodně ovlivnilo. Pro každého mladého sportovce je setkání se sportovními idoly nesmírně motivující. Tady jsme s nimi vlastně žili.

Čím je Sportovní centrum 
v Nymburce podle Vás výjimečné ve srovnání s obdobnými sportovními zařízeními?
Tak ono to srovnání u nás ani není. Tohle je jediné středisko v republice, které je komplexní. Jsou tu haly, bazén, hřiště na fotbal, atletický stadion Je to komplex, který nabízí všechno pohromadě, od sportovišť přes regeneraci, ubytování po stravování. Je jen škoda, že se pořád nemůžeme dohodnout se státem na těch penězích na jeho rekonstrukci. Větší střediska po světě samozřejmě existují 
a jsou řekněme kvalitnější, ale proto, že jsou novější. Tady se teď zlepšilo ubytování, je tu výborná regenerace, ale třeba kotelna, to je zařízení spíš do muzea. Musí se sem prostě zainvestovat, a správným směrem. Pořád do centra jezdí řada sportovců ze zahraničí a dovedu si představit, že po potřebné modernizaci jich sem bude jezdit ještě mnohem víc.

Můžete nějak ze své pozice napomoci tomu, aby se projekt národního sportovního centra 
v Nymburce realizoval?
Já ho můžu podpořit tím, že budu říkat svůj názor. Zdůrazňovat, že to je jediné středisko svého druhu, že je dobré zachovat, co se jednou už vybudovalo. Že potřebujeme zázemí pro olympijskou přípravu, ale nejen pro ni, hlavně také pro mládež. Když sem mladí přijedou a vidí olympijskou špičku, tak jim trénink najednou dává úplně jiný smysl.

V zahraničí jsou podobná sportovní střediska většinou financována státem, že?
Ano, skoro vždycky je financuje stát. Pak jsou samozřejmě také soukromé komplexy, které jsou však většinou součástí soukromých univerzit, s tím jsem se například setkal v Jihoafrické republice, kam jezdíme také na soustředění.

Máte informace o tom, jak to aktuálně vypadá s podporou státu?
Ono se to na chvíli zastavilo. Máme novou paní ministryni, ale slyšel jsem, že chce sport podporovat. Má to logiku, z hlediska národa hraje sport významnou roli. Je to prevence pro mládež, dává jí smysluplnou činnost, lidé, kteří sportují, jsou zdravější. Koneckonců i dnes platí ono okřídlené „dejte lidem chléb 
a hry…"