Poslední olympionici sbalili kufry
a odlétli do Ria, ovšem to neznamená, že by Sportovní centrum osiřelo. Kromě dalších sportovců ze všech koutů České republiky je tu na jednom z turnusů letního soustředění brankářský potěr Brankářské školy Jana Chrastila.

Na trávníku fotbalového hřiště za hlavní halou je vidět bandu třiceti kluků ve věku od 7 do 15 let obklopujících trenéra. Toho je slyšet už z dálky. Jan Chrastil vysvětluje naléhavě svým svěřencům, že když půjdou na hřiště pomalu, bez energie, trenér dá přednost druhým. „Musí z vás čišet elán, chuť vlítnout na hřiště 
a předvést, co umíte," volá 
a dává pokyn k rozcvičení.

Jan Chrastil, bývalý zkušený gólman, začínal trénovat před víc než 12 lety jako řada jiných kvůli dětem 
v rodině. O jeho prvního svěřence Martina, výborně připraveného mladého brankáře, byl takový zájem ze strany mládežnických oddílů, že se začaly hrnout nabídky ke spolupráci. Brankářská škola J. Chrastila byla na světě.

Dnes spolupracuje s mno-ha kluby, denně vede tréninky pro budoucí gólmany 
v různých městech včetně Nymburka a se svými kluky jezdí několikrát do roka na soustředění do Sportovního centra. „Já sem jezdím už sedmý rok a jezdím sem hrozně rád. Z toho důvodu, že tu mám veškerý servis, který jsem jinde nenašel. Je tu skvělá regenerace, bazén, posilovna, výborná kuchyně, ubytování, možnost domluvit si halu, když prší. Hřiště vždycky najdete, ale aby tam bylo tohle všechno, to není nikde," říká svoji zkušenost Jan Chrastil s tím, že další věc, kterou velmi oceňuje, jsou lidé z centra. „Jejich ochota vyjít vstříc našim požadavkům je maximální, za ty roky si s řadou lidí odtud tykám, jezdíme sem vlastně jako domů," říká trenér a zmiňuje ještě jednu výhodu Sportovního centra, a to mimořádný klid, daný jeho mimořádnou polohou. Díky tomu tu sportovce nic nerozptyluje.

Osobně velmi vítá záměr České unie sportu vybudovat národní sportovní centra v čele právě s nymburským Tyršákem. Podle něj čím víc takových center, tím líp. „Myslím, že si to zasloužíme. Na to, jaká jsme malá zemička, podáváme ve sportu vynikající výkony a chceme-li dál držet krok se světem, musíme mít odpovídající kvalitní zázemí," je přesvědčený Jan Chrastil.

Sice byl v době našeho povídání polední klid, přesto jsme na chvíli vyrušili dva malé fotbalové brankáře a kdo ví, zdali ne naše budoucí brankářské hvězdy: třináctiletého Josefa Vaňka 
a desetiletého Tomáše Voláka. Jak jim se líbí na soustředění v Nymburce? „Fotbal hraju sedm let a ve Sportovním centru jsem už po třináctý. Jezdím se moc rád, protože tu máme vše-chno, na tréninky i na odreagování. Můžeme hrát nohejbal, tenis, ping pong, je to tu fajn," říká Pražák Pepa.

Tomáš na sebe prozrazuje, že fotbal hraje pět let, z toho rok a půl chytá. „Ve Sportovním centru jsem poprvé a je to tu mnohem lepší, než jsem čekal," říká vážně malý gólman a upřesňuje: „Tréninky, jídlo, bydlení. Akorát nemáme na pokoji ovladač k televizi. Ale ten bysme stejně nemohli používat, že jo, pane trenére?" směje se Tomáš, protože svého trenéra dobře zná. Ten potvrzuje: ovladače samozřejmě jsou, ale schované v recepci.

S dalšími svěřenci vyrazí Jan Chrastil na soustředění už za 14 dní. Kam jinam než do Sportovního centra 
v Nymburce.