Bývalá hájovna odříznutá od světa na kraji lesa. Manželé Zvířecí bojují o zlepšení blátivé a rozježděné přístupové cesty k domu na samotě již deset let. Zatím bezúspěšně. Možná se ale blýská na časy. Obec chce přístupovou cestu označit zákazovou značkou. Tak by snad přestala být devastována.
To je opravdu velký pokrok. O hájovně, z které se jen těžko dostanete na Loučeň přes les do krámu nebo k doktorovi, jsme totiž psali již mnohokrát.
Ledy by se opravdu měly hnout. „O situaci víme. Na osazení dopravních značek jsme domluveni. Až roztaje zmrzlá zem, osadíme je,“ tvrdí starosta Loučeně Bohumil Vinš. Podle něj u silnice od Patřína bude zákaz vjezdu vozidel nad 3,5 tuny. „A přímo u lesa z obou stran, tedy od Patřína a Jizbic osadíme značky zákaz vjezdu. Zvířecí si vyřídí výjimku. Náklady budou v řádu tisíců korun hrazeny z rozpočtu obce,“ doplnil starosta Vinš.
Pro Jaroslava Zvířecího, který se sem se ženou přistěhoval z Boleslavi před deseti lety, je to už letitý neřešený problém. „Během roku vystřídám dvě auta, občas uvíznu v rýze po těžkých náklaďácích. Zrovna jako dnes, vozím s sebou pro jistotu lopatu,“ uvedl Zvířecí.
Květa a Jaroslav Zvířecí jsou už v důchodu a oba těžce nemocní. „Já tu přeci nechci asfaltku, ale je potřeba cestu vyspravit štěrkem a zakázat sem vjezd vozům těžším 3,5 tuny,“ uvažuje pan Zvířecí, který ví, o čem mluví. „Jezdil jsem jako šofér expedice po celé Evropě. Když tu byla naposledy záchranka pro manželku, nevěděli, co držet dřív. Přidržovali manželku a přístroje, jak se auto viklalo na lesní cestě,“ kroutí hlavou Jaroslav Zvířecí.
Ten prý jezdí minimálně několikrát týdně na Loučeň pro běžné potřeby do domácnosti. Popeláři ani pošta sem ovšem nezajíždí.
Když sem v roce 2003 Zvířecí přišli, hájovna byla rozkradená a v dezolátním stavu. Majitel žije v Arabských Emirátech a nechal tu Zvířecí za údržbu bydlet.
Podle Jaroslava Zvířecího by to chtělo alespoň jednou za rok stáhnout z cesty nakupené bláto.
Zkušenosti redaktora z úterý, kdy si trasu k domu č. 48 projel, jsou totožné s těmi pana Zvířecího. Nedá se prostě téměř projet, jedete na dvojku a čekáte, do které brázdy vám poskočí kola auta. Je to velmi nebezpečné.
„Vždycky, když to projedu, mám bláto až na střeše. Pokud by mě stavěla policie, už se bude dívat i na vzhled vozu, s kterým ovšem já nic neudělám,“ dodal Jaroslav Zvířecí.