Josef Veverka je nejdéle vězněný novinář 
v České republice. Sedmnáct let strávil za zdmi nacistických a komunistických věznic a koncentračních táborů.

V pondělí mu místostarosta Pavel Fojtík s Veverkovou dcerou Ludmilou Skřivanovou odhalili pamětní desku na domě v Jičínské ulici, kde žil. U příležitosti slavnostní chvíle promluvili Pavel Fojtík, Zdeněk Hazdra a Ludmila Skřivanová.

„Proces s Josefem Veverkou v padesátých letech minulého století vlastně navazoval na ten známý s Miladou Horákovou. Veverka dostal nejprve dvanáct let a později doživotí," připomněl Fojtík strastiplný osud novináře 
a politika, který celý život stál za svými ideály.

„Je potřeba si toto neslavné období a Josefa Veverku stále připomínat. Zároveň zdravíme do Liberce jeho ženu Emilii, které bylo v loňském roce sto let," doplnil Fojtík.

Veverkova dcera Ludmila Skřivanová poděkovala zástupcům města a Zdeňku Hazdrovi, kteří se zasloužili 
o to, aby pamětní deska spatřila světlo světa. Hazdra má na svědomí též hudebně – literární pořad Znovu bych mu podala ruku!, který se uskutečnil v pondělí na malé scéně Hálkova divadla a byl věnován památce Josefa Veverky.

„Je to připomínka našeho tatínka. Měli bychom si nesmírně vážit demokracie a neztrácet odvahu," zaznělo z úst dcery Josefa Veverky Ludmily Skřivanové.

Zdeněk Hazdra mluvil o rok staré zkušenosti, kdy zjistil, že o novináři a politickém vězni se toho mezi lidmi moc neví. „Letos si připomínáme 110. výročí narození Josefa Veverky. Ještě to tu dnes nezaznělo a nemělo by být opomenuto. Josef Veverka má ještě jeden neradostný primariát, a to ten, že je to nejdéle vězněný novinář ve 20. století. Třikrát ho zavřeli nacisté, dvakrát komunisté. Celkem strávil ve věznicích a koncentračních táborech sedmnáct let. Jenom proto, že byl věrný svému přesvědčení, tomu, v co věřil," informoval Hazdra.

Josef Veverka se narodil 
4. února 1903 v Nymburce. Jeho rodina pocházela z rodu Veverků, známých vynálezců ruchadla. Josef vystudoval historii a zeměpis na Karlově univerzitě, navštěvoval také pařížskou Sorbonnu. Od roku 1920 byl členem Československé sociálně demokratické strany dělnické a stal se redaktorem jejího tisku. V květnu 1940 byl zatčen gestapem a odsouzen ke dvěma letům káznice. Po návratu v roce 1942 se znovu zapojil do domácího odboje, ale 
v letech 1944 až 1945 byl opět nacisty vězněn. Pracoval jako šéfredaktor deníku Stráž severu. Po únoru 1948 byl zbaven všech funkcí, propuštěn z redakce. V září 1949 byl nejprve internován v pracovním táboře, poté zatčen a v červnu 1950 v procesu se sociálními demokraty odsouzen.