„Jsme přesvědčeni, že o budoucnosti této významné technické památky a jedné z architektonických dominant města by se měla vést seriózní debata. Jejím hlavním tématem by mělo být JAK historickou budovu do projektu nádraží začlenit, a nikoli JESTLI vůbec,“ píše se v otevřeném dopise.

Ten podepsalo šestadvacet osobností z řad akademiků, odborníků na architekturu i historii. Mezi nimi jsou například Radovan Lipus, autor projektu Šumných měst, Václav Girsa, vedoucí Ústavu památkové péče Fakulty architektury ČVUT, Martin Horáček z Katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Michal Plavec z Muzea dopravy Národního technického muzea a řada dalších osobností.

Otevřený dopis byl dán na vědomí také řadě institucí, mezi nimi České komoře architektů, Českému národnímu komitétu ICOMOS – Mezinárodní radě pro památky a sídla nebo Společnosti pro dějiny věd a techniky.

Podle autorů dopisu by se město, které za svůj novodobý vzestup a podobu vděčí právě železnici, nemělo chovat macešsky k symbolu svého rozvoje. „Stejně tak i majitel objektu Správa železnic jakožto jeden z dědiců někdejší společnosti Rakouská severozápadní dráha, jež si Nymburk zvolila za svou hlavní základnu na našem území,“ píše se v otevřeném dopisu.

Místostarosta Bořek Černý však postup města a stávající anketu o budoucnosti historické nádražní budovy obhajuje. „Po dvouletém jednání s městem Nymburk nechala Správa železnic zhotovit ideovou studii hlavního nádraží v Nymburce ve dvou variantách. S historickou budovou a bez ní. Nyní jde městu i Správě železnic o názor lidí, kteří zde žijí a kteří nádraží užívají. Rozhodne tedy hlasování. Anketa ukáže majiteli budovy směr, kterým se hlavní nádraží v budoucnosti vydá. Rozhodování zní: historická budova ano či ne?“ vysvětluje stanovisko města místostarosta.

To je však podle odborníků špatný postup. „Hodnota historické architektury se neurčuje anonymními anketami - ta buď je, nebo není,“ vysvětlují autoři dopisu. Podle nich město už v minulosti značně utrpělo necitlivým přístupem ke svému architektonickému dědictví.

Jako příklad uvádějí zbourání dvou bran a části hradeb přes odpor veřejnosti na přelomu 19. a 20. století, nebo destrukci barokních měšťanských domů na náměstí v 70. letech minulého století. „Tím spíše je dnes nutné vyhnout se stejným chybám,“ píše se v závěru otevřeného dopisu podepsaného odborníky na historii a architekturu.