Tady si turisté mohou vybrat z několika přístupových míst. Obvykle to jsou velké lázeňské komplexy poskytující léčebné služby včetně ubytování. Samotná podoba pobřeží nás hodně překvapila, rozhodně se tady nejednalo o nějaké slunné pláže.

Po dlouhém dřevěném schodišti, které je umístěno na příkrém srázu sestupujeme k vodě. O její velké slanosti se asi nemusím moc zmiňovat, ostatně sůl v ústech mě pak pálila ještě dlouho. Slanost prý dosahuje až třiceti procent. Díky tomu zde nežijí žádné ryby a vodní rostliny. Hustota vody v moři je natolik velká, že každého nadnáší neuvěřitelnou silou. Pobřeží je mělké a poloha plavání na zádech je tady úplně běžná.

Zbývá dodat, že hladina Mrtvého moře stále klesá, prý o 60 - 80 centimetrů za rok, zkrátka moře pomalu umírá. Existují sice projekty, jak rychlé vysychání Mrtvého moře zastavit, ale to je zřejmě hudba budoucnosti. Mořská voda by se totiž měla přivádět dlouhým kanálem z Rudého moře. Nyní vznikají na pobřeží pruhy země a ty bývají nebezpečné, protože se tam můžete propadnout do bezedného bahna.

Největší přírodní bahenní lázně na světě

Ovšem černé bláto patří k místním atrakcím, protože někteří turisté se jím natírali doslova od hlavy až k patě. Vodu a bahno také vyhledávají lidé, kteří mají problémy s kožními nemocemi, hovoří se o největších přírodních bahenních lázních na světě. Někteří z nás se do bahna zabořili jen trochu, a věřte, že nám taková zkušenost úplně stačila. Koupel v Mrtvém moři vytvoří na pokožce takový „mastný film“, který je na první pohled vidět a vlastně i trochu cítit.

Od Mrtvého moře odjíždíme do Jeruzaléma, do největšího města státu Izrael. Někdy se také mluví o svatém místě pro věřící tří náboženství, tedy pro křesťany, židy a muslimy.

Naše výprava nejprve zamířila na Olivetskou horu, která je spojována s Ježíšovým biblickým příběhem. Mimoto se odtud zřejmě jedná o bezkonkurenčně nejhezčí výhled na Jeruzalém. Na úpatí hory se rozkládá Getsemanská zahrada, místo Ježíšova posledního pozemského působení. Staré olivovníky, kterým hora vděčí za své jméno, jí dodnes majestátně zkrášlují. Nedaleko je zase umístěn patrně největší židovský hřbitov na světě, odhaduje se, že se tu nachází asi 150 tisíc hrobů.

Jen krátce navštěvujeme chrám hrobu Panny Marie. Jedná se o skalní hrobku na úpatí Olivetské hory. Původní kostel z 5. století zničili Peršané, později byl několikrát znovu vystavěn i zbořen, hrobka však zůstala nedotčená.

Plamínek věčného Betlémského světla

Z Jeruzaléma odjíždíme do Betléma, který se nachází v centrální části Západního břehu Jordánu a je hlavním městem betlémské správní jednotky Palestinské samosprávy. A je také centrem palestinského cestovního ruchu. Naše kroky vedou do chrámu Narození Páně, do kterého se vstupuje Branou pokory. Všude jsou davy turistů z celého světa, takže k jeskyni, v níž se podle biblické tradice narodil Ježíš Kristus, postupujeme velmi zvolna. Chrám nechala začátkem 4. století postavit byzantská císařovna Helena a patří k nejstarším křesťanským kostelům na světě.

Místo narození se nachází pod oltářem na mramorové desce, je označeno čtrnácticípou stříbrnou hvězdou a latinským nápisem: Hic de virgine Maria Jesus Christus natus est. Plápolá tady plamínek věčného Betlémského světla a právě odtud ho každoročně před Vánoci odvážejí skauti do celého světa.

Na nějaké delší prohlížení však není čas, protože se k oltáři tlačí další zájemci, takže se brzy dostáváme na chrámové nádvoří.

Příště se vrátíme do Jeruzaléma a zavítáme například ke Zdi nářků nebo na křížovou cestu.