ON-LINE reportáž ke koronaviru najdete ZDE

„Do ochranných obleků už se sice dokážeme obléknout v rekordním čase, ale při nahlášení příjmu pacienta s příznaky koronaviru máme stejné pocity, jako když záchranka veze pacienta s podezřením na infarkt. Máme obavy, abychom nezaváhali a neudělali chyby, které by mohly být osudové.“

I když v nemocnici měli několik případů s podezřením na Covid pozitivitu, dosud se mezi pacienty ani zaměstnanci nákaza neprokázala. „Každopádně i v případě podezření se chováme úplně stejně, jako kdyby už o nákazu šlo – tedy stoprocentní ochrana od hlavy až k patě, ale taky uklidňující přístup k pacientům, kteří mají samozřejmě po všech těch děsivých zprávách ze zahraničí velký strach, co se s nimi bude dít,“ vysvětluje Dana Koldinská.

Vzpomíná na nejsilnější moment z této situace, a to staršího pacienta s podezřením na infekci koronavirem, který špatně slyšel a byl mírně zmatený, protože sestrám zahaleným do ochranných oděvů ani neviděl do obličeje a zcela nechápal, co se děje. „V tom momentě mi došlo, jak je to celé strašné – brýle, respirátor, štít, jednorázový oblek, čepice, návleky, rukavice – museli jsme na něj působit jako z vesmíru. Navíc nerozuměl tomu, co říkáme, protože někteří hlavně starší lidé potřebují odezírat z úst.“

Jak sestra potlačuje strach u pacientů s podezřením na nákazu? „Říkám jim, že test se musí udělat, aby se vyloučil koronavirus a mohli jsme léčit jejich skutečnou nemoc.“ Z vlastní nákazy strach nemá a pracovat u nakažených pacientů bere jakou součást své profese a poslání – poněkud neobvykle se na dráhu zdravotní sestry vrátila po letech práce v obchodě a farmacii. Každopádně s vlastními rodiči se pro jistotu nějaký čas nestýkala. Další zásah do osobního života – kromě těch omezení, která se týkají všech – ale nepociťuje. „Na rozdíl od jiných kolegyň už nemám malé děti, kterým bych musela po dvanáctihodinové směně pomáhat s domácí výukou, v tomto jim opravdu nezávidím.“

Královéměstecká nemocnice má kromě akutních pacientů na starost také přes sto pacientů na oddělení následné péče. Jedná se o rizikovou skupinu, která vyžaduje v rámci probíhající pandemie zvýšený stupeň ochrany. „Tohle musíme mít všichni denně na mysli, a právě proto naše opatření maximálně ochraňují vstupy na jednotlivá oddělení následné péče,“ dodává sestra z městecké nemocnice. V ní jsou stejně jako ve všech nemocnicích pacienti už druhý měsíc bez možnosti návštěv příbuzných a je to velká zkouška nejen pro pacienty a jejich rodiny, ale i personál.

„Situace je pro nás všechny, zdravotníky i ostatní zaměstnance v provozu nemocnice, velmi náročná a pomáhá úplně každý, jak jen může a umí. Bez těchto lidí by naše péče nebyla úplná a jsme za ni moc vděční.“

Lucie Drobík Kolářová