O myslivcích a myslivosti by se daly popsat celé noviny. Myslivecká latina je nevyčerpatelným zdrojem pravdě nepodobných loveckých příhod, které vždy baví. Ale podívejme se na muže v zelených kamizolách z jiného, serióznějšího úhlu pohledu. O některých mýtech, 
o myslivecké kynologii i etice  nám vyprávěl Radomír Koňák, předseda Mysliveckého spolku Lysá nad Labem – Doubrava.

"Jako všude  jsou i mezi mysliveckými spolky rozdíly řekněme v množství i kvalitě práce. Ne všude se dělá ta pravá, základní myslivost," začíná své povídání Radomír Koňák a pokračuje: „ Ale rozhodně to není tak, jak si leckdy lidé myslí: že  myslivci přijdou na hon, otevře se flaška a začne se popíjet. Hony jsou pomyslnou třešničkou na dortu, mají pevný řád, který se dodržuje, a my, kteří celoročně v přírodě a kolem zvěře pracujeme, k nim přistupujeme s velkou zodpovědností."

Neodmyslitelnými pomocníky myslivců jsou odedávna  psi. Myslivecká kynologie je důležitou kapitolou myslivosti. „Každý myslivecký spolek má zákonem dáno, kolik musí mít lovecky upotřebitelných psů, což se vypočítává 
z výměry honitby. A není pes jako pes. Máme norníky, máme ohaře a tak dál. I na honu je potřeba určitý počet psů, kteří nejen přinášejí zastřelené kusy, ale dosledují i postřelenou zvěř a přiaportují  ji, aby mohla být v rámci možností humánně utracena," vysvětluje myslivec.

Jak probíhá výcvik loveckých psů? Mnozí z nás pamatují ještě z nedávné minulosti drastické soutěže v norování. Do umělé nory byli vypouštěni psi norníci,  aby si natrénovali vyhnání  lišky nebo jezevce.  Velmi často však končil souboj zahryznutím se zvířat do sebe, takže je museli  organizátoři z nory vyndat a strčit do nádrže s vodou, aby se pustila. Přítomný veterinář zašil nebohé lišce kožich, rozhodčí ji nechali odpočinout 
a za chvíli byla nasazena znovu do dalších bojů. 

„Takzvané kontaktní norování je dnes zakázáno, dnes se noruje bezkontaktně, to znamená, že prostor, kde je pes, je oddělený od toho, kde je liška. Z pohledu lišky je to určitě humánnější, ale z pohledu výcviku psa  nemá tento způsob takový efekt. A přemnožení lišek znamená konec drobné zvěře, takže je potřeba jejich stavy korigovat, což jde špatně bez pomoci vycvičených norníků. Je to dvojsečné,"  říká Radomír Koňák.

Přitom jako každý správný myslivec vyznává slušné zacházení s živými i ulovenými zvířaty.  „Srdce mi doslova krvácí  třeba na plesech, kde leckdy lidé vyhrají v tombole zvěř a nešetrně s ní házejí po zemi. To je pro mě za hranou.  Když zvěř zhasne, musí mít klid, tak by to mělo být podle mysliveckých tradic," má jasno Radomír Koňák.  

Doporučením pro širokou veřejnost je v této souvislosti to, jak by se měl zachovat řidič, srazí-li například srnčí. Podle Radomíra Koňáka je třeba okamžitě zavolat policii, která je napojená na myslivecké hospodáře. Ti přijedou a se zvěří si poradí.

Stejně tak by měli být citliví ke zvěři majitelé psů, když chodí své miláčky venčit do přírody. „Pes by měl být takzvaně na dovolání, pokud ho majitel pustí na volno. Jestliže pes neposlechne a začne třeba honit srnu, může to být hlavně v zimě její konec. Pes ji sice nedohoní, ale srna dobu vyděšeně utíká, a pak přehřátá ulehne na zmrzlou zem 
a prochladne, což jí je osudné," říká Koňák.  Kdo si tedy není poslušností svého psa jistý, měl by jej mít na vodítku.

Zajímalo nás, jestli má i Radomír Koňák loveckého psa. „Mám labradorského retrívra, který je předurčený 
k aportování zvěře. To je zas jiný výcvik než u norníků. A zapomeňte na to, že jsou to mírumilovní psi!  Ten můj je ostrý jak břitva. Ale lovecky je výborný. Dobře vycvičený lovecký pes doslova dělá hon. Samozřejmě hrají roli vrozené vlastnosti, ale výcvik je odrazem jeho pána. Znám spoustu výborných cvičitelů, kteří  mají psa jednoho jako druhého.  Já jen žasnu, protože sám to tak  neumím. Manželka mi říká, ať se nedivím, vždyť sám říkám, že pes je  odrazem svého pána!" směje se myslivec.