Čtrnáct osobností, které bojovaly proti totalitním režimům, ať už fašismu či komunismu, převzalo mimořádné ocenění nesoucí jméno Václava Bendy. Mezi oceněnými je i nymburský hrdina Viktor Boháč. Za zesnulého otce převzal ocenění jeho syn Viktor.

Slavnostní předávání se uskutečnilo v pondělí v Galerii Středočeského kraje za podpory hejtmana. Ceny uděluje každoročně před listopadovým výročím pádu komunismu v naší zemi Ústav pro studium totalitních režimů.

Viktor Boháč byl přední český odbojář a národně socialistický politik. Své si vytrpěl od obou nejhorších diktatur minulého století. Pronásledován byl jak fašisty, tak později zrůdným komunistickým režimem.

Během 2. světové války zastával funkci předsedy ilegálního Revolučního okresního národního výboru v Nymburce a po válce byl poslancem 
a členem rady Zemského národního výboru. V roce 1954 byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu ke 12 letům odnětí svobody. Po propuštění v roce 1960 pracoval v dělnických profesích. V roce 1994 byl posmrtně rehabilitován. Mluvil plynně 7 jazyky.

Další hrdinové

Ocenění dostalo v pondělí celkem 14 osobností, z toho polovina in memoriam. Ti, kteří ho obdrželi, mají rozdílné osudy: od vězňů gulagu Vladimíra Levory či Karla Eggera přes chartisty Marii Rút Křížkovou či Tomáše Petřivého až po kardinála Joachima Meisnera, který tajně světil české kněží.

Imrich Lichtenfeld během války zachránil život několika bližním, Viktor Boháč jako zázrakem zachránil jiného člověka před transportem do gulagu, ale sám neunikl dlouholetému věznění (více v boxu). Mezi oceněnými je i Zdena Mašínová, na kterou po útěku jejich bratří na Západ dopadla se vší vahou perzekuce tehdejšího režimu.

Všechny spojuje to, že sehráli význačnou roli v boji za obnovu svobody a demokracie Československé republiky v letech nesvobody (1938–1945) či komunistické totalitní moci (1948–1989).

Syn pokračovatel

Stejně jako Viktor Boháč starší neměl jednoduchý život ani jeho syn, který ocenění za otce převzal. O trápení svého otce po prvním poválečném odsouzení se jako mladík dozvídal zdálky. Sloužil tehdy 
u „černých baronů" v Nepomuku i na jiných místech. „Nikdy jsem neměl takovou radost ze života, pořád jsem myslel na to, že táta trpí nevinně," řekl před časem Boháč mladší.

Během studií na gymnáziu se setkal s bratry Mašíny, 
v roce 1948 odmítl účast v generální stávce. O dvacet let později odsoudil vstup vojsk Varšavské smlouvy a za to byl vyhozen z domovní správy. Vždy kolem 21. srpna Boháče sledovala Státní bezpečnost. „Odešel jsem na dráhu, kde jsem pracoval jako tříděnkář, na soupise, nebo přípravář až do důchodu," uvedl Viktor Boháč mladší.

Po sametové revoluci navázal Boháč na otcův odkaz 
a vstoupil do Československé strany národně socialistické -Národně sociální strany. Dvě volební období strávil Boháč 
v radě města. Tehdy si zvolil pro sebe příznačný slogan: Bez práce nejsou koláče, volte Viktora Boháče.

KDO BYL VIKTOR BOHÁČ (16. 10. 1904 Nymburk – 12. 7. 1984 Nymburk)

Pocházel z významné nymburské rodiny. Otec Viktor byl vrchní inspektor ČSD a starosta Nymburka, matka Marie pracovala v domácnosti. Měl dva bratry: Antonína a Karla, který však zemřel již v devatenácti letech. Obecnou školu i reálné gymnázium vystudoval v Nymburce. Ve studiích pokračoval na Vysoké škole obchodní v Praze, kde získal titul inženýr. Po absolvování vojenské služby v roce 1930 nastoupil do zaměstnání 
v Ústřední národní pojišťovně v Praze, kde byl v různých funkcích zaměstnán až do roku 1948. V letech 1936–1940 byl pojišťovnou pověřen vedením Lázní Velichovky. Od počátku okupace aktivní člen odbojového hnutí. Jeho ilegální činnost vyvrcholila v letech 1943–1944, kdy spoluzakládal a byl členem štábu regionální odbojové skupiny Rady tří na Nymbursku. Z jádra několikasetčlenné ilegální organizace byl v květnu 1945 na Nymbursku zřízen Revoluční okresní národní výbor, v jehož čele stanul právě Viktor Boháč. Za svoji odbojovou činnost byl vyznamenán medailí Za zásluhy, medailí Za statečnost a pamětní medailí Za odboj. Předsednickou funkci vykonával V. Boháč do září 1945, kdy byl za ČSNS delegován do Zemského národního výboru v Praze. Členem ČSNS byl V. Boháč od roku 1926, od konce roku 1945 byl členem jejího předsednictva.

Okamžitě po komunistickém převratu v únoru 1948 byl V. Boháč zatčen a několik měsíců vězněn. V roce 1949 byl z rozhodnutí přikazovací komise poslán na dva roky do TNP. Přestože od druhé poloviny roku 1948 udržoval ilegální kontakty s některými významnými spolustraníky, zejména 
s JUDr. Josefem Nestávalem a bývalým poslancem NS Josefem Nedomou, vyhnul se ještě na krátký čas zařazení do některého z politických procesů. Díky tomu mohl dva roky po návratu z TNP ilegálně pracovat, 
v roce 1953 vytvořil program obnovy ČSNS. Jeho činnost však neušla pozornosti StB a V. Boháč byl 17. listopadu 1953 znovu zatčen.

Hlavní líčení se čtyřčlennou skupinou „Ing. Boháč Viktor a spol." se konalo u Krajského soudu v Praze 12.–13. listopadu 1954. Boháč byl odsouzen pro trestný čin velezrady a podvodu ke dvanácti letům těžkého žaláře, propadnutí celého jmění a ztrátě občanských práv na dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi na Mírově a v Leopoldově, odkud byl 
v rámci rozsáhlé prezidentské amnestie 10. května 1960 podmínečně propuštěn.

Pracoval jako dělník v nymburském Kovopodniku, později jako informátor a lampař na seřazovacím nádraží. V roce 1968 se V. Boháč v Nymburce aktivně zapojil do činnosti K 231 a stal se předsedou jeho okresní organizace. V roce 1994 byl plně rehabilitován.

Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů