Německy i česky mluvící bachaři jej hlídali sedmnáct let jeho života. Sedmnáct let strávil za zdmi nacistických a komunistických věznic a koncentračních táborů. Stal se nejdéle vězněným českým novinářem.

Josef Veverka se narodil 
4. února 1903 v Nymburce. Jeho rodina pocházela z rodu Veverků, známých vynálezců ruchadla. Josef vystudoval historii a zeměpis na Karlově univerzitě, kde získal titul doktor přírodních věd, a navštěvoval také pařížskou Sorbonnu.

Od roku 1920 byl členem Československé sociálně demokratické strany dělnické 
a záhy se stal redaktorem jejího tisku. V letech 1937–1938 působil jako redaktor Ještědského obzoru a stranický tajemník. V období 1938–1939 pracoval jako redaktor Stráže lidu v Mladé Boleslavi, od února do května 1940 byl vedoucím redaktorem Dělnického rozhlasu v Praze. Od roku 1938 do roku 1940 působil v Národním hnutí pracující mládeže.

V květnu 1940 byl zatčen gestapem a odsouzen ke dvěma letům káznice. Po návratu v roce 1942 se znovu zapojil do domácího odboje, ale v letech 1944 až 1945 byl opět nacisty vězněn. V poválečných letech 1945–1948 pracoval jako šéfredaktor deníku Stráž severu 
v Liberci, který byl původně orgánem Národní fronty, od jara 1946 pak ČSSD, která ostře vystupovala proti komunistickému totalitarismu i na obranu německých antifašistů v ČSR.

Veverka byl v letech 1945–1948 poslancem Národního shromáždění, v období 1946–1948 byl členem Ústředního výkonného výboru ČSSD, kde patřil ke stoupencům Majerova křídla, kteří zastávali dlouhodobě názor, že sociální demokraté mají 
v rámci levice vystupovat samostatně. Proto v únorové krizi požadovali, aby sociálnědemokratičtí ministři podali rovněž demise, a připojili se tak k dalším nekomunistickým ministrům. Tak se však nestalo.

Po únoru 1948 byl zbaven všech funkcí, propuštěn z redakce Stráže severu a vyloučen z ČSSD. V září 1949 byl nejprve internován v pracovním táboře, poté zatčen a v červnu 1950 v procesu se sociálními demokraty odsouzen ke dvanácti letům vězení. V novém procesu, který se konal v listopadu 1954, dostal Veverka doživotí. Trest mu byl později změněn na 21 let vězení. Propuštěn byl až v lednu 1964 po intervenci britské Labour Party. V nacistických a komunistických žalářích tedy strávil více než sedmnáct roků života.

Navzdory podlomenému zdraví se v době „pražského jara" 1968 stal členem přípravného výboru pro obnovení činnosti ČSSD a předsedou liberecké odbočky K-231.

Veverkovi bydleli v Nymburce v domě čp. 794 v Jičínské ulici v letech 1903 až 1965, pak se odstěhovali do Liberce, kde také Josef Veverka 8. října 1971 zemřel.

Letošní 110. výročí jeho narození si město připomene odhalením pamětní desky na výše uvedeném domě, kterého se zúčastní rodina a přátelé. Deska bude slavnostně odhalena v pondělí 4. února 2013 v 15 hodin.
Od 17 hodin pak ve foyeru Hálkova městského divadla proběhne vzpomínkový kulturní pořad, v němž vystoupí herci Taťjana Medvecká 
a Alfred Strejček s violoncellistkou Margit Klepáčovou. Večer připravil Zdeněk Hazdra. Ten také stál spolu s rodinou Josefa Veverky u zrodu myšlenky připomenutí jeho osobnosti a instalace pamětní desky.

Starosta Miloš Petera navíc udělil Josefu Veverkovi 
16. ledna 2013 městské vyznamenání Nymburského lva III. třídy za jeho celoživotní neohrožený politický postoj vzdorující totalitním režimům in memoriam. Vyznamenání bude předáno na vzpomínkové akci v divadle.

Udělení vyznamenání a odhalení desky Josefu Veverkovi je součástí trvalé péče města o významné rodáky a osobnosti. 

Autoři: Markéta Tomčíková, Lukáš Trejbal