Proč se otevření jednoho z nejzajímavějších projektů loňského roku odehrálo v tichosti, bez fanfár, bez veřejnosti a novinářů? Jako to vedení města dělalo dříve třeba při otevírání lávky nebo fontány před nemocnicí? Jedním z důvodů může být i fakt, že ne všechno se v rámci původně představeného projektu podařilo skutečně vytvořit. Na což často poukazují místní v komentářích o této lokalitě a samotném projektu.


Bez pítka

Když byla v roce 2022 představena vizualizace toho, jak se má místo proměnit, budil projekt nadšení a ozývaly se pochvaly. Relaxační kamenitá stezka, světelný efekt přistávací dráhy, šachový koutek, houpačka. Velké zelené stromy s mohutným stínem ze dvou stran, pítko jako umělecký i praktický prvek. Místo do té doby nechráněné před horkými slunečními paprsky se pohledem místní architekty Aleny Mocové tvářilo jak ideální odpočinková a relaxační zóna i pro horké letní dny.

Realita po rekonstrukci je trochu jiná a nemožnost ukrýt se před vedrem je terčem největší kritiky ze strany místních. „Bylo by to krásné odpočinkové místo, bohužel i po rekonstrukci je to zase jen vybetonovaný plac. Je to dost velká plocha která by mohla být lépe využita, více zastíněných míst, vodní prvky pro děti, například stříkací trysky. (…) Myslím že tohle se nepovedlo,“ napsala Jana Navrátilová.

Co je tedy oproti projektu jinak? Stromy v mobilních květináčích u stěny směrem k parkovišti a Labi, i ty směrem k paneláku před mostem jsou nízké a zdaleka nevrhají takový stín, jak ukazuje původní vizualizace. To je ale pochopitelná věc. Stromy vyrostou a stín se postupem času bude zvětšovat.

Zcela však chybí původně plánované pítko v podobě zrcadlové koule z leštěného nerezu. A kvůli nízkým stromům místní volají po další, trvale vysazené zeleni. Obojí však nebylo možné z technických důvodů. Připomeňme, že úplně první motivací pro proměnu terasy byl fakt, že se vlastně jedná o střechu garáží, které jsou pod ní, a do kterých zatékalo. Samotným úpravám tak předcházely opravy izolace střechy. Pak se vysvětlení architekty o absenci některých původně plánovaných prvků zdá pochopitelnější. „Souvrství terasy integrovanou zeleň nedovoluje. Konstrukce je příliš nízká. Vzhledem k tomu, že se jedná o plochu, kam dlouhodobě zatékalo, byla by extenzivní zelená plocha (např. v podobě nízkých rozchodníků či okrasných travin) rizikem,“ napsala jako odpověď na časté výtky architekta Alena Mocová.

Co se týče pítka, vysvětlení napsali zástupci radnice na své stránky. „Možnost umístění vodního prvku přímo na terasu, která tvoří střechu garáží, byla také prověřena a bylo od ní upuštěno,“ konstatovali zástupci radnice.

Vysvětlení ohledně změn projektu ze strany architekty i města jsou pochopitelná a přijatelná. Nic to však nemění na faktu, že většina plochy tak zatím skutečně zůstává „vybetonovaným placem“ bez ochrany před horkými letními paprsky.


Tanga na lavičkami

Ale abychom jen nekritizovali. Chráněná trojice propojených laviček se zajímavým tvarem plachty si už vysloužila přezdívku „tanga nad lavičkou.“ Úsměvná přezdívka evokující minimalistické spodní prádlo nebrání v tom, aby už v uplynulých teplých dnech byl právě tento prvek často obsazen a vyhledáván. Jak to bude s dalšími posezeními, šachovým koutkem, houpačkou, či relaxační stezkou, ukážou blízké týdny.

Faktem je, že oproti předchozímu stavu na začátku loňského roku se terasa za Eliškou výrazně proměnila k lepšímu. Až zmohutní zatím malé stromy, případně bude ještě doplněna další mobilní zeleň, nebudou argumenty kritiků oprávněné. A třeba pak pozve vedení města na nějakou společenskou akci v této lokalitě i veřejnost.