Samotné kameny zmizelých byly odhaleny v pátek dopoledne před domem č.p. 175. Na akci přišlo kolem stovky hostů. Slovem ji provázel, stejně jako navazující pásmo v Hálkově divadle, Zdeněk Hazdra, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. „Tyto kameny se stejně jako osudy rodiny Pickových stanou trvalou součástí paměti tohoto města,“ řekl Hazdra, sám obyvatel Nymburka.

Samotného odhalení se zhostili dva potomci rodiny Pickových - Milan a Michal Kodíčkové. Modlitbu a zamyšlení nad tragickými osudy židovských rodin za holokaustu přidal rabín David Maxa. „Kameny zmizelých by se měly stát mementem toho, co se stane, když se spojí nenávist s lhostejností. Nezapomínejme, že tyto akce jsou zpravidla jediným pohřbem, kterého se těmto lidem dostalo,“ uvedl rabín. Zástupci studentů pak k odhaleným kamenům položili květiny a hosté se spolu s příchozími školáky přesunuli do Hálkova divadla.

Co jsou to Stolpersteine

Kameny zmizelých či Stolpersteine jsou v překladu doslova kameny, o které je třeba klopýtnout či zavadit pohledem. Jak při programu v Hálkově divadle řekla zástupkyně izraelské ambasády: „Lidé by se při pohledu na ně měli zamyslet, proč ta jména jsou na zemi na těchto kamenech a nejsou místo toho na dopisních obálkách, domovních zvoncích nebo poštovních schránkách u těchto domů.“

Jedná se o dlažební kostky s mosazným povrchem, vsazené do chodníku před domy obětí holokaustu a nacistického režimu. Původně šlo o projekt německého umělce Guntera Demniga, který první kámen položil 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem. Pokládá je dodnes po celé Evropě. Od roku 2008 se Stolpersteine nacházejí i v chodnících ve městech v České republice. V Nymburce se jedná o první takovou připomínku tragických osudů místní židovské rodiny.

Pásmo v Hálkově divadle

Hlavní zásluhu na zmapování osudu rodiny Pickových mají studenti navštěvující Klub moderní historie při Gymnáziu Bohumila Hrabala. Ti si pod vedením učitelek Lucie Prokešové a Heleny Hantonové dohledali materiály včetně fotografií a dopisů a při pásmu v Hálkově divadle seznámili hosty s osudy jednotlivých členů rodiny.

Zakladateli nymburské rodiny byli Emil a Hermína Pickovi, kteří koupili pozemek a na něm v roce 1924 vybudovali textilní továrnu, kterou provozovali. V domě také žili. Sami zemřeli ještě před válkou. Rodinnou firmu převzali jejich potomci, bratři František a Rudolf. Továrna fungovala až do válečných let, kdy byla arizována, tedy předána do rukou nežidovských majitelů. O osudech jednotlivých členů rodiny, které zpravidla končily v koncentračních táborech, pak vyprávěli sami studenti. Těžkou dobu dokumetovali čtením úryvků z dopisů, které si mezi sebou rodinní příslušníci posílali. Připomněli také hrdinství místního truhláře Bendla, který jednomu z členů rodiny během války poskytl úkryt v malé místnosti, kde se dočkal mírových časů.

Celý slavnostní program se nesl v duchu projektu When Memory Meets Art, tedy Když se paměť setkává s uměním. Zazněly zhudebněné básně dětí z terezínského ghetta v podání hudebníků z Lauderových škol v Praze. Přítomné dojala i zhudebněná báseň Strach, kterou napsala dvanáctiletá Eva Picková v Terezíně.

Podpora města

Studenty v jejich úsilí podporovalo i vedení radnice. Podle slov místostarostky Stanislavy Tiché sami na radnici přemýšleli o projektu Kamenů zmizelých. Když pak zjistili, že právě studenti z gymnázia se zabývají osudy rodiny Pickových, v jejich snaze je podporovali. Místostarostka se také odhalení Stolpersteine a následného pásma v divadle zúčastnila.

„Každému, kdo projde tímto místem, připomenou rodinu, která zde žila a pracovala a byla z našeho města a svého domova odvezena násilím. To už se nesmí opakovat a nezapomínáme na to i díky místním studentům, kteří se zasloužili o to, aby se příběh nejen rodiny Pickových mohl vyprávět dál,“ řekla Stanislava Tichá.