Vyrazili jsme z Nymburka v neděli 28. července po poledni a na pražské letiště se vrátili 2. srpna. Plní sportovních, ale i večerních zážitků z místních restaurací a bister.
Bez alkoholu
Na sportovištích běžného českého fanouška nepotěší fakt, že nesežene ani kapku alkoholu. A to ani v často vedrem rozpáleném tenisovém areálu Roland Garros, kde jsou na pivo zvyklí i návštěvníci tradičního květnového grandslamu. Při olympiádě je zkrátka prohibice dodržována na všech stadionech a ceny za nápoje i jídla jsou jednotné.
My jsme ocenili osvěžující citronový Tourtel Twist, který s trochou fantazie vzdáleně připomíná nealko pivo. Kelímek 0,4 litru vyjde na 5,5 eura a z naší zkušenosti jak z tenisového areálu, tak z beach volejbalové arény pod Eiffelovkou je to rozhodně lepší investice a zajímavější nápoj než nealkoholické pivo 1664. Půllitr nápoje se spíše symbolickou pěnou vyjde na 8 euro a třeba s českými nealko pivy se to opravdu srovnávat nedá.
Marně by se český fanoušek sháněl na sportovištích také po klobáse či dalších masitých pochoutkách. Jediným pokrmem s masem, který jsme objevili, byly bagety se šunkou se sýrem za 7 euro. Na francouzské poměry velká miska těstovin vyjde na 9 eur a zasytí lépe než bezmasý burger či wrap za 11 eur.
Pařížské hospůdky a bistra
Co fanoušky z hlediska gastra zklame na sportovištích, mohou si bohatě vynahradit po zbytek dne či večera v hospůdkách a bistrech. Ze zkušenosti z minulých let zdejší provozovatelé příliš nezdražili. Třeba na Pigalle, v nejnemravnější pařížské čtvrti s řadou hospůdek pod Montmartrem, vyjde celkem dobré a silné pivo na 7 až 8 euro.
My jsme si po zkušenostech z loňska hned několikrát v týdnu vybrali k posezení hospůdku Au DéTour, kterou zájemci najdou asi tři sta metrů od zastávky metra La Fourche nedaleko Place de Clichy. Tedy nedaleko zmíněného Montmartru i Pigalle. Už loni nám restaurace přišla trochu „rockovější,“ než řada uhlazených podniků a příjemná a vstřícná obsluha nás ráda viděla i letos.
close
info
Zdroj: Deník/ Miroslav S. Jilemnický
zoom_in
Vchod do restaurace Au DéTour.
Pokud máte rádi polévky, je dobré dopřát si studené zeleninové gaspacho za 6 eur. My jsme ovšem mylně za polévku považovali i nabízený lilkový krém s čerstvým kozím sýrem a bylinkami. Trochu zaskočeni jsme byli ve chvíli, kdy nám na talíři donesli směs podobné konzistence, v jaké u nás známe třeba hrachovou kaši. Ovšem chuťově byl lilkový krém skvělý a vůbec jsme omylu nelitovali.
Mezi hlavními jídly, která stojí mezi 14 a 18 eury, se často objevují rybí filety v kombinaci se zeleninou či saláty. My jsme dali přednost kuřecím kouskům po thajsku s nudlemi a listy salátu. Veliká dobrota. Nezklamal ani středně propečený hovězí steak s americkými bramborami.
play_fill
Ovšem pokud nepotřebujete nutně do žaludku teplou stravu, vřele doporučujeme takzvaná prkýnka. Nápaditá směs místních famózních sýrů i salámků s čerstvě nakrájenými kousky bagety vás spolehlivě zasytí. Navíc to bývá jedna z nejlevnějších položek na jídelníčku. My jsme ji vyzkoušeli ve dvou restauracích. V té naší Au DéTour vyšlo prkýnko na 12 eur.
Půllitr zdejšího světlého a silnějšího piva vyjde na 8 eur, dvoudecka dobrého suchého bílého vína je o euro dražší. Panáka skvělého calvadosu pak pořídíte za 6,5 eura. Když máte některý den volnější program a zdržíte se v restauraci třeba na šest hodin jako my, pak vás takové posezení vyjde i na 100 eur. Ale pozor, místní na vás budou koukat trochu jako na blázny. Nejsou na delší vysedávání v restauracích zvyklí. Pokud však zjistí, že jste Češi a nebudete zbytečně škudlit, divení je rychle přejde.
Bistro a vlastní kořalky
Nedaleko našeho ubytování ve studentské čtvrti u nádraží Gare de Nanterre Université jsme jednoho večera objevili také příjemné bistro. Nejenže jeden ze dvou obsluhujících silně připomínal jednoho z legendárních výčepních z našeho domovského Nymburka, ale při dotazu na ostřejší drink okamžitě začal ukazovat na trochu bizarně vypadající nádoby s prapodivným obsahem a ještě divnějšími názvy. Kořalku to připomínalo jen tím, že na některých nádobkách byly nálepky začínající slovy vodka a rum. I se svou skromnou jazykovou výbavou jsem na první pohled rozpoznal fíkový destilát a cosi až nezdravě kokosově bílého. To se zkrátka musí ochutnat!
Asi u pátého vzorku mi došlo, že všechno jsou to mimořádně sladké nápoje, a i když jeden ze štamgastů mi vysvětloval, že už po prvním panáku se mi bude hrozně motat hlava, k ničemu takovému nedošlo ani po páté degustaci.
Navíc jak říkám, všechno bylo dost odporně sladké včetně fíkovice. Jeden ze vzorků silně chutnal jako destilát z pneumatiky, pročež mu kamarád začal říkat Pirelli. A když následující vzorek připomínal ve vodce rozpuštěné lentilky, od dalších vzorků jsme upustili a já se vrátil k osvědčenému calvadosu. Ačkoliv panáky místní kořalky stály 3,5 eura a calvados byl prakticky dvojnásobně dražší, vzhledem k následujícímu ráno to bylo správné řešení.
Pravdou je, že i pivo měli v bistru o něco levnější. Půllitr vyšel na 6 euro. Láhev červeného na cestu nás vyšla na 20 eur. Což se vlastně příliš neliší od ceny v českých restauracích.
Nepřepočítávat
Nabízí se otázka, na kolik takové užívání si vlastně celkově vyjde. Samozřejmě, dle množství, vkusu a typu stravování to bude vždycky velmi individuální. Proto nabízíme jen vlastní zkušenost s tím, že jsme opravdu na peníze příliš nehleděli. Jeli jsme si to zkrátka užít se vším všudy.
play_fill
Jelikož vstupenky na sportoviště a letenky z Prahy do Paříže jsme měli zaplacené už delší dobu, od nákladů na jídlo a stravování odečítáme pouze 70 euro, které stojí celotýdenní permanentka na veškerou dopravu po Paříži. Pak nás šest dnů stravování a veselých večerů v Paříži vyšlo na jednoho člověka v přepočtu zhruba na 12 tisíc korun.
Zásadně ale doporučujeme nepřepočítávat při vybírání si jídla i pití. To by mohlo vést ke zbytečné autocenzuře ve výběru, a to je pro Paříž zcela nevhodné.
