To platí i o Nymbursku. Stejně jako na většině území České republiky se tu umíralo nejvíce od konce druhé světové války. V různých časových úsecích se zavíraly školky a školy. S nimi pak restaurace, divadla, bary, kina - a kultura obecně.

Peklo začalo pro zdravotníky. Nymburská i městecká nemocnice vyčlenily a izolovaly lůžka speciálně pro pacienty nakažené covidem a přímá svědectví z uzavřených oddělení byla drastická. Sestry mluvily o lapajících po dechu toužících dále žít. Kolikrát však byla jejich snaha o záchranu života marná. Lidé umírali denně.

Den otevřených dveří v chatě spisovatele Bohumila Hrabala v Kersku.
Chatu Bohumila Hrabala v Kersku chce kraj během příštího roku otevřít veřejnosti

Jedním z tragických symbolů covidové krize na Nymbursku byl Domov pro seniory Luxor v Poděbradech. Zatímco první fázi zvládli jeho klienti a personál výborně, pozdější vlna znamenala katastrofu. S covidem zemřela více než polovina klientů a do zařízení museli přijet pomáhat vojáci a dobrovolníci.

Smrt na jazyku

Dalším symbolem doby zákazů a uzávěrů byly nepovolené či tajné večírky. A právě na jeden takový málem doplatil majitel čajovny a obchodní zástupce pivovaru Radek Čech. „S dnešní zkušeností bych samozřejmě na takový večírek nešel. Ale tehdy jsme se ho zúčastnil a nakazilo se tam poměrně dost lidí,“ říká s odstupem času Čech.

Nakazil se na podzim roku 2020 v době, kdy ještě nebyly k dispozici vakcíny. Tehdy mu bylo 48 let a chvíli to vypadalo, že další narozeniny už fyzicky zdatný a sportem udržovaný muž slavit nebude.

Svět mu potemněl v pátek 25. října. „Začalo to příšernou bolestí hlavy, která se postupně stupňovala. Teplota mi vystoupala ke 40 stupňům a mně bylo jasné, o co se jedná. Na jiné choroby totiž netrpím a tohle, co začalo, bylo to nejnepříjemnější, co jsem v rámci svého těla zažil. Musím přiznat, že později mě už napadaly takové myšlenky, že by bylo lépe zemřít, aby to přestalo,“ vybavuje si Radek Čech zoufalství, které prožíval zhruba devět dnů. Dodnes mu prý nikdy v životě nebylo hůř.

Radiotelegrafní vysílací stanice Poděbrady v květnu 2021.
Stožáry poděbradské vysílačky slaví 100 let. Majitel chystá volnočasový projekt

Během celé doby se o něj starala manželka. V pondělí se objednal do nymburské nemocnice na testování, ovšem nejbližší volný termín v té době mu přisoudil odběr až na pátek. Naštěstí mu dříve pomohla jedna z lékařek v nemocnici. Vzala mu krev a udělala rentgen. Pak byl na tři hodiny zavřený v jednom z pokojů a zkoumali, co mu vlastně je.

Výsledek nebyl povzbuzující: měl oboustranný zápal plic v rámci koronavirové infekce. Dostal heparin na ředění krve, který si pak doma sám píchal, a také antibiotika, aby už k tam špatnému stavu nepřibyla ještě nějaká infekce. „Kdyby se k tomu přidružilo něco dalšího, zřejmě by to byl můj konec,“ konstatoval nymburský čajovník. Právě proto se léčil doma. Měl obavu, aby v nemocnici nechytil něco dalšího.

Bolest hlavy, halucinace

Stavy, které celý týden prožíval, se dají jen těžko popsat. Neztratil sice chuť a čich, ale zato jen velmi ztěžka dýchal. Podle jeho odhadu tak na 20 procent. Bylo nemožné se hlouběji nadechnout. Horečka také neustupovala a neustále se ohromně potil.

„Když mi žena na talířku nesla čaj nebo něco k jídlu, viděl jsem její výraz ve tváři a bylo mi jasné, že na mě asi není hezký pohled a že to asi nebude žádná legrace,“ připustil muž, podle nějž jednou z nejhroznějších věcí byla bolest hlavy, kdy se prý chvílemi dostával i do halucinací. „A opravdu jsem chvilkami uvažoval o smrti jako o vysvobození. Nemohl jsem spát a když jsem usnul, bylo to fyzickým vyčerpáním. Měl jsem sny z dětství a občas jsem měl pocit, že jsou to takové ty sny, ve kterých člověk rekapituluje život,“ přiznal Radek Čech.

„Nikomu bych to nepřál…“

Pocením zhubnul deset kilogramů. Cesta pár metrů na záchod mu trvala i desítky minut. Subjektivně má pocit, že mu pomohl až lék na pocení. Po dvou dnech jeho užívání se mu ulevilo. To už byla sobota 2. listopadu. Když pak zamířil ke svému obvodnímu lékaři na kontrolu, ten pečlivě studoval jeho zdravotní kartu.

Ve druhém patře novotou zářící budovy muzea na náměstí v Sadské byla v úterý odpoledne otevřena nová expozice věnovaná historii města.
V zrekonstruovaném muzeu otevřeli po roce příprav expozici o historii Sadské

„Na rovinu mi řekl, že to bylo padesát na padesát. Jsem si toho vědom. A jak říkám, nic horšího jsem v životě nezažil. A nepřál bych to ani těm, kdo o existenci téhle strašné nemoci stále pochybují,“ říká s odstupem času Čech.