Letadla a lodě. Modely mistrů světa v soutěžích v létání s modely vlastní výroby jsou čerstvě k vidění ve Vlastivědném muzeu v Nymburce. Osm funkčních modelů letadel a jednu loď na výstavu zapůjčil ze své sbírky Jan Netopilík, kterého jsme zastihli při přípravě unikátní výstavy. Osmdesátiletý vicemistr světa a člen Leteckomodelářského klubu Nymburk se mezi vystavenými modely a trofejemi rozvyprávěl o své celožitovní vášni.

Vaše vystavené modely, které tady vidíme, tvoří celou vaši sbírku?
Ne. Část letadel mám ještě doma, protože s něčím musím létat. Takže soutěžní letadla mám doma.

Jak dlouho se věnujete tomuto koníčku?
Modely letadel stavím a soutěžím s nimi … to snad ani nemohu říct, nebudete mi věřit… sedmdesát roků.

Takže od klučičích let. Zdědil jste tuto vášeň po někom nebo jste na modely přišel sám?
Přišel jsem na to sám, za války. V novinách jsem si přečetl, že M.K. Moučka v Praze prodává špejličky, překližku, tapety, lepidla a tak. Objednal jsem takový, doslova malinkatý větroň a za pomoci mého strýce jsme ho dali dohromady. Létání s ním nebylo snadné, protože zkušenosti nebyly žádné. Po neslavném začátku se větroň rozbil, různě jsme ho slepovali a do konce války už se nic moc nedělo.

To se asi s dnešními podmínkami nedá srovnávat.
Dnes to mají chlapci snadnější. Po válce začalo být létání s modely intenzivnější. Znovu jsem si větroně objednal, trochu jiného a už jsem s ním létal.

Už se v té době pořádaly soutěže?
To ještě nebyly. Abych byl upřímný, soutěže bývaly už za minulé republiky, ale jen pro málo vyvolených. Byly to spíš takové ukázkové lety, kde se modeláři mohli předvést. Konaly se ve velkých městech, třeba s letišti, kde byl pro létání prostor.

Je létání dnes i v tomto jednodušší? Kde létáte dnes?
Odevšad nás vyhánějí. Z letiště, protože je soukromé. Tam máme šanci pouze s povolením majitele, pokud tam zrovna není letecký provoz. Pak můžeme v prostoru chvíli vegetovat, dokud se neobjeví letadlo na obloze.

A co se týče soutěží?
Každý, kdo soutěž pořádá, si musí místo zajistit. Dnes už se nedá ani vyčíslit, kolik je kategorií modelů. Za první republiky a za války nebylo téměř nic, po válce se teprve objevila jedna zvláštní kategorie „upoutané“. Tady na výstavě je dost upoutaných modelů. Ty mají větší váhu, potřebují pevný prostor a pevný podklad, třeba na letišti, který nemáme.

Jaký máte na výstavě největší model?
Tento sedmikilový (na snímku). Ano, skutečně se lehce vznese. (smích) Také vystavený dvouplošník startoval klidně i na trávě a létal až stokilometrovou rychlostí. Váží šest a půl kila.

Kolik se vás dnes na létání schází?
Je to rozdílné. Pokud pořádáme soutěž, tak do deseti lidí, protože makety dělá velmi málo lidí. Vyžaduje se totiž hodně podmínek k samotné soutěži. Musíte mít dokonalou dokumentaci k vlastnímu modelu a velkému aeroplánu. Vše musí být doloženo fotografiemi. Samozřejmě musíte podepsat prohlášení, že jste model sami sestavili. Proto je nás tak málo. A hlavně, soutěže se pořádají daleko od sebe.

Kam všude jezdíte na soutěže?
Jezdíme do Litvínova, Ostravy, do Brna, Olomouce a v dnešní době tato záliba upadá, protože je to zábava příliš náročná na kapsu. Dříve tady existovaly pouze kroužky, protože se tomu věnoval jen ten, kdo měl opravdový zájem. Dnes máme v Drahelicích klubovnu Leteckomodelářského klubu Nymburk.

Jak vznikla výstava Letadla a lodě v nymburském muzeu?
Nápad vznikl tady v muzeu. Pan Sýkora přišel k nám do klubu, ještě mi neprozradil, kdo mu to poradil. (smích) Možná, že impulsem bylo podzimní vyhodnocení nás tří členů pro ocenění městem, které nám udělilo Nymburské lvy. V muzeu jsou všechno modely, které létaly, vyjma jednoho, který ještě nebyl ve vzduchu. Také lodě, stačí do ní dát baterku a rádio a můžete vyplout na rybník. Tam vás ale zase často vyženou rybáři.

Vidíme tady ale také trofeje. Pochlubte se s vašimi nejcennějšími.
Mám tady trofeje z domácích i mezinárodních soutěží. Úspěchy jsou střídavé. Povede se vám statika, ale nezdaří se počasí a každý aeroplán je jinak choulostivý. Foukne víc vítr, zkazíte prvek a máte mínus. Potom získáte první, druhé nebo třetí místo. To je tak nejhorší umístění. (smích) Nemám tu všechny trofeje, doma mi jich zbylo asi ještě třicet. Z mistrovství republiky, veřejných soutěží. Putovní poháry musíte vyhrát třikrát, jinak je nevlastníte. Celkem jsem byl asi šestkrát mistrem republiky, třikrát vicemistrem světa a dvakrát vicemistrem evropy. Myslím, že to pro jednoho člověka stačí.

JAN NETOPILÍK (80)

S modely letadel začal v deseti letech a během života získal desítky trofejí, mezi nimi třikrát vicemistra světa. V roce 2010 byl městem Nymburk oceněn Nymburským lvem. Je členem Leteckomodelářského klubu Nymburk, kde vidí svého nadějného pokračovatele. Výstavu Letadla a lodě má ke svým kulatinám.