Etapa 8. – O velbloudí duši, o trubce v noční poušti, o dvou přáních pod saharským nebem.

Noc na 23. dubna 2011 trávíme uprostřed Sahary. Strávíme tři chutné berberské chody a vychutnáme jasnou noc i tradiční bubnování. Do pouště nás odjíždí jen část expedice, někdo to považuje za zbytečné, někdo nebezpečné.

Druhý den po návratu k hotelu zjistíme, že na prahu pouště zažili silnou písečnou bouři, která je ve stanech zasypala pískem. Nás v poušti ovíval trochu silnější vítr. Nevyzpytatelná země.

O velbloudí duši při západu slunce

Postáváme kolem zaparkovaných velbloudů a situaci má v rukou chlapec v džalabě, který si nás měří a podle tělesné konzistence nás přiřazuje ke korábům pouště. Já jsem se hodila k velbloudí slečně, která se mnou od začátku neměla zjevný problém.

Vyrážíme na noc do pouštního sídla Berberů, jako vláček jsou velbloudi za sebou přivázaní provazy. Po chvíli se přestávám křečovitě držet kovových madel u sedadla a kochám se dunami, sluncem, fotím. Velbloudí samec za námi nás nechce ani tak předejít, jako mi pořád čmuchá k noze a chodí si ke mně pro podrbání.

Mou průvodkyni náhle asi přestal bavit, jak soused, tak i zpěv mladého beduína v čele karavany a s uvolněnou tlamou od provazu elegantně opouští karavanu. Ani se mi nechce volat na beduína, aby nás uvázal zpět, nechala bych se unášet někam za Malým Princem.

Všimli si nás. Až do údolí ke stanům musíme pěšky. Pronášíme obdivná slova k těm ušlechtilým zvířátům. Trpělivě nás nesli i s bagáží a s neuvěřitelnou stabilitou nás snášeli po dunách dolů. Opatrně našlapovali a klouzali po jemném, propadajícím se písku.

Splynutí s vesmírem

Na lehátka mezi pouštními stany usedáme k večeři už potmě. Během tří chodů si povídáme o životě a doléhají k nám francoužština od vedlejší skupinky. Veliký tažin jíme asi v pěti a už nemůžeme. Nakonec ještě nakrájené melouny.

Kousek za obydlím čekáme u dek na pověstné noční bubnování s Berbery. Vítr vane pouští a tak si píseň zanotujeme, když si krátíme docela dlouhé čekání na domorodce. Poděbraďák Ondra nezklamal a vytáhl trubku. A už zní noční pouští a vítr tóny unáší až k vesmírné obloze. It's a Wonderfull World.

Unavení Berbeři zabubnovali pár písní, zatančili jsme si kolem deky a já cítila, jak se na mě hvězdná obloha snáší. Tolik hvězd na jednom nebi jsem v životě neviděla. Vítr zesílil, nese s sebou jemný písek, což mi na lehátku ve spacáku a pod dekou z velblouda vůbec nevadí. Koukají mi jen oči upřené na oblohu plnou znamení. Krásně a dlouze padají dvě hvězdy.

Ráno vybíháme na nejvyšší dunu a pozorujeme východ slunce, než se vydáme na cestu přes poušť zpět na snídani do hotelu, k autobusu, do civilizace. Má velbloudice opět nezklamala, odpojila se …