Pane Nováku, jak tuto skutečnost vnímáte?

Důvěrou poděbradských občanů jsem byl mile překvapen.

V Poděbradech ČSSD jako celek příliš neuspěla. Proč jste nekandidoval za nějakou stranu, která měla větší šanci na úspěch?

Na to jsem opravdu nepomyslel. Jsem zakládajícím členem ČSSD (1990). V té době měla sociální demokracie minimální voličskou podporu. Motivem pro založení organizace pro mne byla potřeba zastat se nespravedlivě politicky pranýřovaných učitelů a současně podpořit ideu sociálně spravedlivé společnosti a sociálního státu.

Co rozumíte pod pojmem sociální stát?

Odpověď by mohla být dost obsáhlá. Stručně řečeno – vytvořit dobré podmínky umožňující získat vzdělání a zdravotní péči nezávisle na ekonomickém postavení .

Jak splňuje vaše představy současné vedení ČSSD?

Mechanismus moci je ve všech politických stranách podobná a aktuální prezentace názorů jejich představiteli nemusí být vždy ve shodě s našimi představami. Důležité je základní směřování a tím je zejména posouzení míry solidarity zdravých s nemocnými, bohatých s chudými, či vztahu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. V současném hodnocení naší ekonomické situace jsme zajedno s pravicovými stranami v tom, že nikdo nikde nemůže žít dlouhodobě na dluh. Rozdíl je v názoru „na čí záda“ pomyslné břemeno spíše naložit – na střední třídu a „ty dole“, nebo více těm nejbohatším.

Často slyším námitku, že socialisté chtějí trestat úspěšné vyššími daněmi. Jak na to odpovíte?

To je deformace pojmu solidarity. Nejde o žádný trest. A existuje dost států, kde naše pojetí solidarity je úspěšně vyzkoušené. Nechceme chránit lajdáky a lenochy, ale v první řadě staré, nemocné, bezmocné, aby mohli důstojně žít. A považujeme za společensky prospěšné, umožnit vzdělání i dětem z rodin, kde není tradice vyššího vzdělání. Děti, jejichž rodiče mají vysokoškolské vzdělání, jsou prokazatelně ve výhodě. A třeba děti z početných, nízkopříjmových rodin na vzdělání vůbec nedosáhnou. Chybí jim motivace a studijní zkušenosti rodičů.

Jak hodnotíte výsledky komunálních voleb v Poděbradech?

V minulých volebních obdobích nesli odpovědnost za chod města především zastupitelé dvou největších stran – ODS a ČSSD. Spolupráce dvou programově odlišných stran nebyla snadná. Problémy byly řešeny na jednáních rady, či v osobních rozhovorech, veřejnosti byl pak prezentován většinový názor.

Ale systém „opoziční smlouvy“ byl označen za nepřijatelný vedením obou stran!

Život dokazuje, že v komunální politice to může být jinak. Velkým kladem spolupráce dvou nejsilnějších politických stran může být využívání politického zázemí obou nejsilnějších parlamentních stran. A to na úrovni kraje, parlamentu, senátu i vlády.

Ale v těchto volbách to dopadlo jinak.

Ano, voliči rozhodli jinak nejen v Poděbradech, ale v mnoha dalších místech naší země. Žádají změnu. I za těchto okolností bych kladl důraz na inventuru toho, co se ve městě podařilo a co je nejaktuálnější nyní. Zájem sloužit občanům projevilo celkem 216 kandidátů. Jsme poměrně malé město, většinou se všichni známe a ve volebních programech nebylo velkých rozdílů. Proto nepokládám za nejlepší řešení vytváření koalic, kdy stojí tři vítězné strany proti třem opozičním. Ideální by bylo využít potenciál všech zvolených zastupitelů jako nejúčinnější možnosti eliminovat osobní nevraživost a věnovat se pouze práci pro město.

Připadáte mi jako idealista. Lidé nejsou andělé a kontrola vládnutí si opozici vynucuje!?

Nezapomínejte na to, že v komunální politice je to jinak, než v celostátní. I to, o čem mluvím, je už vyzkoušené v nejednom městě.

Ale ne vždy to dobře dopadlo. Menší strany nejsou spokojené. Pojďme však dále. Co vám osobně dává aktivní angažovanost v politice?

Možnost zajímavé, užitečné a tvůrčí práce, seznámení se zajímavými lidmi a především zkušenost, že mít pravdu nestačí. Těžší je pravdu prosadit. To je umění skutečného politika.

Vy jste tři volební období působil jako místostarosta. Jak hodnotíte, s odstupem, činnost volených funkcionářů?

Někteří lidé si myslí, kdovíjaká koryta to nejsou. Když budeme srovnávat, tak volení komunální funkcionáři mají platy srovnatelné třeba s řediteli škol. Takový komunální politik musí získat důvěru voličů, má pracovní dobu začínající brzy ráno a končící nezřídka před půlnocí. Zpravidla bez volných sobot a nedělí. Typické je, že k nevybíravé kritice mají nejblíže všichni ti, kterým nebylo vyhověno. Je to však práce tvůrčí, záslužná, prestižní a zodpovědná.

Když jste byl v politice Poděbrad tak dlouho, tak odložte skromnost a pochlubte se, co se vám povedlo. Politici mají svým voličům skládat účty.

V týmové práci jsem měl příležitost přispět k vybudování Chráněné dílny a chráněného bydlení – Handicapcentra, Mateřského centra, ubytovny na Ostende, bytů v ulici Za Nádražím, Čechově, ve Velkém Zboží, ve střešních a půdních nástavbách, Domu s pečovatelskou službou v ulici Krátké, dětských hříšť „U Kostela“, v ulici V Aleji, lávce přes Labe, rekonstrukci zdravotních zařízení v Husově ulici, Jubilejního domu a na náměstí T.G.M., Centra zdravotních a sociálních služeb a levobřežní cyklistické stezky do Nymburka.
Nejvíce ze všeho si považuji návrhu a organizaci výstavby sportovního areálu u ZŠ Na Valech a to společně s kolegou Jaroslavem Richterem. V dnešní době je to už těžko představitelná skutečnost. Podařilo se nám doslova bez koruny v kapse a dotací od města či kraje vybudovat stavbu v té době oceněnou částkou 1,5 milionu korun. A to především díky dobrovolné práci žáků, učitelů, rodičů, sportovců a místních podniků. Vzniklý sportovní stánek se stal střediskem okresních i krajských soutěží a současně jediným atletickým stadionem ve městě.

Jak dlouho žijete v Poděbradech a v jakých profesích jste pracoval?

V Poděbradech žiji 54 let. Vždy jsem chtěl být učitelem a to se mi podařilo. Učil jsem na Základní škole Na Valech – fyziku, tělesnou výchovu a základy techniky. Později fyziku na obou poděbradských gymnáziích. Po volbách v roce 1994 jsem měl tu čest pracovat jako místostarosta města Poděbrad. Po odchodu z radnice jsem své zkušenosti z práce za katedrou a ve veřejné správě se snažil využít ve funkci školního inspektora. V současné době se pokouším být prospěšný seniorům v roli ředitele Luxoru – poskytovateli sociálních služeb.

JOSEF BUBENÍK