Řada z nás, milovníků květin, zeleniny, ovocných či okrasných stromků, navštívila zahradnictví Jaroslava Bittmana v Dymokurech. To je vyhlášené, kromě výše uvedené klasické nabídky, sbírkou sukulentních rostlin, jejíž rozsah i obsah nemá v České republice zřejmě obdoby, nepočítáme-li botanické zahrady.
Ptáte se, jak se podaří takovouhle mimořádnou kolekci vytvořit? Předně musíte být skvělým zahradníkem po odborné stránce, a pak vám nesmí chybět nadšení a notná dávka trpělivosti. Poněvadž například vypěstovat zvláštní jedince určitého druhu, kteří mají nějakou odchylku od normy, trvá nikoli deset, ale klidně dvacet let.

Jaroslav Bittman přiznává celoživotní posedlost sukulenty. "Já jsem byl z domova jako učedník vyškolený hlavně na polní zeleninu, a když jsem se pak dostal ke květinám, začal jsem obdivovat sukulentní rostliny. Jsou to kytky pro lenochy. Umějí se totiž „zakousnout" a vydrží dva i tři měsíce bez vody," vypráví dnes čtyřiaosmdesátiletý zahradník. V Mexiku například zažil, jak tyto rostliny doslova čekají na povel. Tiše a klidně se zelenají, ale jakmile přijdou deště, okamžitě začnou kvést.

Jaroslav Bittman začal sukulenty sbírat a taky množit. Avšak jak sám říká, byl zpočátku úplně nezkušený. Tak třeba otrhané lístky, které dokáží zakořenit, jednotlivě zapichoval, doslova si s nimi hrál. Až uviděl u kamaráda, že je popadne do hrsti a jednoduše rozhází.

Postupně získával zkušenosti a začal vyhledávat zvláštnosti. Když objevil u některé z rostlin odchylku, neobvyklý tvar nebo barvu listu, hned ho utrhl a zasadil. A léta trpělivě čekal a čekal… Na sukulentech ho baví, že jdou různým způsobem tvarovat, například řezem nebo vyštipováním, a také z nich lze vytvářet bonsaje. K jeho nejoblíbenějším druhům patří Portulacaria (druh podobný známým tlusticím), která nabízí velké množství barevných variací 
a je velice tvárná.

Zajímalo nás, jak Jaroslav Bittman budoval svoji rozsáhlou sbírku sukulentů, kterou dnes tvoří stovky druhů 
a tisíce exemplářů. „Měl jsem hodně kamarádů u nás i po světě, s nimi jsem si rostliny vyměňoval. Původně jsem se však nechtěl sukulentům věnovat, ale obrátil se na mě kamarád s prosbou, zda bych mu neposkytl na zimu skleník pro 3 tisíce kaktusů, pro které on neměl vytápěný prostor. No, 
a na jaře se mě zeptal, jestli je nechci koupit. A tak jsem to koupil," líčí zahradník, kterak si k základu své rozsáhlé sbírky přišel.


Jaroslava Bittmana to odjakživa pudilo do světa. Navzdory nepřízni doby se podíval do zajímavých koutů na opačném konci světa, po revoluci už mohl cestovat svobodně. A snad to dnes můžeme prozradit, odevšad si vozil rostlinky, zákaz nezákaz. Navštívil například Mexiko, které je pověstné výskytem sukulentů, taky Peru či Bolívii.

Leč zadržte nesouhlasné mručení s konáním zahradníka. On na druhou stranu šířil své rostliny po světě! Jako již vyhledávaný odborník odvezl svoje „odchylky", vypěstované v Dymokurech, na Madeiru, kde je vysadil v botanické zahradě. „Chtěl jsem vyzkoušet, jak se moje „zrůdičky" uchytí v tropech," popisuje zahradnický mistr kuriózní cestu tropických rostlin vypěstovaných v Čechách do jejich pravlasti.

Sbírka sukulentů Jaroslava Bittmana je vskutku obdivuhodná. Také proto, že se za ní skrývá jeden silný životní příběh.