To je aktuální situace na čtyřech nemocničních odděleních, která se dočasně stala útočištěm pacientů nakažených tou nejskloňovanější nemocí současnosti. Díky ochotě vedení nymburské nemocnice se reportéři Deníku dostali na tato oddělení a měli možnost vidět náročnost každodenní práce zdravotníků.

Lada Pavlásková je vrchní sestrou na interním oddělení a zároveň hlavní sestrou nemocnice. Na třech odděleních interny včetně jednotky intenzivní péče se aktuálně léčí s covidem – 19 celkem patnáct pacientů. O dalších deset se pak starají na chirurgii. Uvedená čísla platila v pátek dopoledne. Situace z jara a nyní se podle hlavní sestry nedá vůbec srovnávat. „Řekla bych, že jaro bylo takovou přípravou na to, co se děje nyní. Počty nakažených pacientů jsou mnohonásobně vyšší,“ říká Lada Pavlásková.

Léčí se i Remdesivirem

Průběh nemoci je u každého jiný. „Měli jsme tu lidi, kteří po jednom dnu jsou schopni jít do domácí péče. Ale jsou i tací, kteří potřebují dlouhodobější podporu na kyslíku a zejména někteří ze starší generace končí na jednotce intenzivní péče na plicní podpoře,“ vysvětluje sestra.

Ve vážných případech se nymburští zdravotníci spojují s kolegy z jiných nemocnic, takzvaných vyšších pracovišť, kde se těm nejvážnějším případům může dostat lepší péče z hlediska technického vybavení a zázemí. Obecně řečeno, v nymburské nemocnici jsou hospitalizováni pacienti, kteří potřebují podporu kyslíku, ale jsou na neinvazivní plicní ventilaci. Pacienta, který potřebuje napojit na klasický plicní ventilátor, se snaží přeložit do jiného zdravotnického zařízení. Například do Kolína, Mladé Boleslavi, či do Prahy.

I v Nymburce však už dochází na léčbu Remdesivirem. Lék, který upoutal pozornost veřejnosti tím, že pomohl už u nejvážnějších případů na jaře. „Spolupracujeme s plicní lékařkou Šárkou Klimešovou, která zhodnotí stav pacienta a pokud je nutné pacienta léčit Remdesivirem, tak o něj požádáme a musím říci, že dosud nebyl s jeho dodávkou žádný problém,“ uvedla hlavní sestra nemocnice. Týkalo se to zatím jednotek případů.

Úmrtí s covidem

Samozřejmě i v nymburské nemocnici dochází k úmrtím souvisejícím se zákeřnou infekcí. Podle Lady Pavláskové jich byla přibližně desítka. Ve většině případů se jedná o pacienty s dalšími komplikacemi a chorobami. „Ti lidé mají některé další nemoci a každá další infekce je pro ně obrovskou zátěží,“ potvrzuje sestra.

Věková skladba pacientů jsou spíše starší ročníky. „Zhruba tři čtvrtiny pacientů jsou senioři. Měli jsme však hospitalizované i třicátníky nebo čtyřicátníky. Ale jsou to spíše výjimky. Většinově se jedná o starší pacienty, polymorbidní, tedy s dalšími chorobami.“ Hodně se také mluví o tom, že častějšími pacienty s těžším průběhem nemocni jsou ti s nadváhou. „Obézní pacienty jsme tu také samozřejmě měli, ale nedá se říci, že by to bylo pravidlo. Pravidlem je to spíše na těch vyšších pracovištích. Nemůžeme striktně říci, že tuto nemoc mají jen obézní. Tak to rozhodně není,“ konstatuje Lada Pavlásková.

Nejhorší je izolace

Pro samotného pacienta je nejhorší fakt, že nemá sociální kontakt. Často je na izolaci sám a kontakt s rodinou mu nesmírně chybí. Nepřispívají tomu ani nutná bariérová opatření, kdy jediným kontaktem je personál, který ale musí používat ochranné prostředky. Pacienti nevidí tvář, ani úsměv sestry, dokonce i oční kontakt je omezen přes plexisklo.

„Tyto faktory nepřispívají celkové psychické pohodě, zejména starší ročníky jsou ze situace opravdu vyděšené, často vnímají situaci ne zcela objektivně a své příbuzné informují zkresleně. Rodiny pak telefonují nám a sestřičky musí trpělivě vysvětlovat, že část toho, co jim maminka sdělila, je jinak. Není to opravdu jednoduché,“ popisuje sestra situaci u izolovaných pacientů. Odloučení samozřejmě těžce nesou i mladší ročníky. Nicméně ti se částečně zabaví právě díky mobilu. Starší pacienti často s přístrojem neumí zacházet, a to v důsledku znásobuje jejich pocit odloučení a izolace.

Pacienti se nemusí obávat toho, že by samotná léčba byla bolestivá. „Dostávají antibiotickou léčbu a kyslík. V řadě případů se projevuje u pacientů dušnost, proto jsou připojení na kyslík.

Sestry se uzdravily

I nymburská nemocnice se potýkala s nedostatkem personálu, bylo tomu tak zejména v úvodní fázi podzimní vlny. Nejen sestry, ale veškerý personál, který se před časem nakazil, se už vrátil do práce a podle jejich nadřízené pracuje na 150 procent. Služby musely být posíleny, v současné situaci se samozřejmě nejedná o standardní běh interního ani chirurgického nebo RTG oddělení. Situaci neulehčuje obrovská administrativní zátěž spojená s touto nemocí. Veškerý personál tak pracuje nad rámec svých povinností a velmi často i na úkor vlastní rodiny. „Jsou to obrovští profesionálové a chtěla bych jim složit velikou poklonu a moc jim poděkovat,“ říká Lada Pavlásková. S pomocí se přihlásil i studenti zdravotnických škol, lékařských fakult a dobrovolníci.

Úžasnou pomocí je i voják v záloze. „Je připraven přijít pomoci, kdykoliv mu zavoláme. Jako dobrovolníci se hlásila i řada jiných lidí. Učitelka ze zavřené mateřské školy. Zaměstnanci z uzavřených firem. Ne všechny dobrovolníky bylo nutné využít. Ale jsem ráda i za to vědomí, že lidé jsou v případě nutnosti ochotni přijít kdykoliv pomoct,“ pochvaluje si hlavní sestra.

Co ji aktuálně trápí? „Nevíme, kdy to všechno skončí. A zatím to vypadá, že v nejbližší době to nebude. Ale díky skvělému týmu to zatím zvládáme.“