Už kolem půl druhé je centrum malého městečka plné aut. Není skoro kam zaparkovat, i parkoviště před hospodami jsou plná. Až na jedno místo. A to je moje!
13.45 – Od místního úřadu vychází průvod. Jeho účastníky jsou členové místního Sokola se zástavami, četní hosté, vedení obce. Do toho vytrvale zvoní zvony z kostela svatého Václava, kam průvod míří. Za chvíli začne mše svatá na památku parašutistů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, a také následných obětí Heydrichiády.
Pořadatelé pečlivě označení cedulkami mají plné ruce práce a je jasné, že ani kdyby si všichni povinně sundali zimní bundy a kabáty, tak se do relativně malého svatostánku nevejdou. A když se do kostela procpou i drzí novináři včetně mě, jsou čestní hosté rádi za svá vyhrazená místa v lavicích. Ačkoliv chvílemi přes postavy s foťáky a časté blýskání toho asi stejně moc nevidí.
Proslovy duchovních jsou díky mikrofonu přenášeny přímo před kostel, kde postávají ti, co měli smůlu a dovnitř se nedostali. Za to si pořadatelé zaslouží velkou jedničku. Ostatně celý průběh oslav zvládli se ctí. Až na seskoky, ale počasí neporučili ani legendární soudruzi z Rumunska.
Ale to předbíháme. Proslovy duchovních jsou krátké, jasné, úderné. „Vzpomínáme zároveň na statečné parašutisty, ale v tento den také na betlémské chlapce pobité na příkaz krále Heroda. Je jasné, že příběhy Heydricha, parašutistů, Ježíše i krále Heroda mají společnou historickou paralelu,” připomíná první kazatel.
Za oltářem stojí sokolové se svými zástavami, vidět je i britský prapor. A když na závěr mše zazní z chóru také zvuk dud od muže v typickém ostrovním kroji, je jasné, že na parašutisty přijeli vzpomenout také ze země, kde byli tito hrdinové na svůj úkol vycvičeni a pečlivě připraveni.
14.35 – Mše končí a před kostelem jeden z pořadatelů vyzývá zájemce o zhlédnutí seskoků přímo na místě, kde před sedmdesáti lety pocítili zem pod nohama i Gabčík s Kubišem. Lidé nasedají do přistavených autobusů a tak budou na místo dopraveni. Chvilku váhám, ale pak volím dopravu služebním autem. Pravda, o chvíli později ho musím nechat u silnice a k památníku u pole šlapat dobrý kilometr pěšky. Zpátky mě naštěstí naloží kolega z jedné televize.
Těžko odhadovat, kolik se u památníku shromáždilo lidí. Možná pět set. Série kamer všech televizí a zpravodajských serverů stojí vedle sebe a jsou namířeny do pole. Pak ovšem přichází nepříjemná zpráva. „Bohužel, seskok nelze uskutečnit, památku parašutistů uctíme nízkým průletem vrtulníku,” oznamuje všem zástupce generálního štábu České armády.
Pro některé kameramany je to doslova tragédie dne, balí svá fidlátka a odjíždějí. Další se shlukují kolem Joba, tedy vojáka, co zvěstoval tu ošklivou zprávu. Proč se neskáče? „Pánové, k provedení výsadku je nutná oblačnost nejméně ve výšce 500 metrů. V tuto chvíli jsou oblaka ve výšce 280 až 300 metrů a seskok tedy v žádném případě nelze provést. Já věřím, že to všichni pochopíte,” trpělivě vysvětloval chlapík v uniformě.
Naštěstí na místo dorazila i opravdová legenda. Jaroslav Klemeš. Jeden ze dvou dosud žijících českých parašutistů, kteří byli v době protektorátu vycvičeni v Anglii. Druhým žijícím parašutistou je Robert Matula, který ovšem pobývá v Kanadě.
Generál Klemeš však působil velmi vitálním dojmem, neváhal odpovídat na všelijaké otázky a položil k památníku květiny. „I když už na tom nejsem zdravotně příliš dobře, přijel jsem, protože jsem chtěl svým kamarádům a spolubojovníkům položit sem květiny a vzpomenout na ně,” řekl Klemeš a roztleskal tak prokřehlý dav. Vzpomínková akce se pak přesunula do nehvizdské sokolovny, kde se promítal dokumentární film o operaci Anthropoid a začala výstava věnovaná tomuto fenoménu.
Zřejmě také pořadatele, a to i vzhledem k nepříliš příznivému počasí, mohl příjemně překvapit počet zejména mladých účastníků vzpomínkové akce. Jestli se jedná o dozvuky nedávné národní piety nebo jev trvalejší, těžko soudit. Každopádně je to velmi sympatické. A čert vem neuskutečněné seskoky!
Parašutisté měli nejvyšší ztráty. Ale věřili jsme, že nás to nepotká, říká generál Klemeš
Na oslavu 70. výročí seskoku parašutistů Gabčíka a Kubiše přijel také brigádní generál Jaroslav Klemeš. Za dob protektorátu rovněž v Anglii vycvičený parašutista.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste sám byl aktivním vojákem?
My jsme tehdy odcházeli z domova s tím, že chceme něco pro tuhle republiku udělat. Sice jsme tu chodili za kulturou, měli kamarádi, ale to šlo stranou. Odcházeli jsme do zahraničí. Ve Francii to nestálo za nic, ta padla. V Anglii nám nabídli, jestli chceme tuhle práci dělat a předem nás upozornili, že je to nebezpečné. Pokud jste parašutista, chodíte v civilu, takže v případě zatčení nemáte ani práva zajatce. My jsme to přijali, kývli jsme na to a v tu chvíli jsme byli vytaženi z armády a zahájili přípravy jen na náš úkol. No a pak jsme byli postupně shazováni na naše území, ale jak říkám ne všichni, aby stále existovalo spojení mezi domácím odbojem a zahraniční armádou a hlavně prezidentem Benešem.
Ten samotný úkol musel být obrovské životní riziko…
Životnost každé skupiny byla v průměru tři měsíce. Ale každý jsme doufali, že právě mně se to nestane. Bohužel se to mnoha lidem stalo.
Abych řekl pravdu, parašutisté měli procentuálně největší ztráty. Letců padlo také hodně, ale u nás ta čísla byla ještě vyšší. Za války seskočilo na území protektorátu celkem 104 lidí ve dvou, tří a čtyřčlenných skupinách. Nakonec 64 procent z nás se samotné akce nedožilo. To byly různé příčiny. Někteří byli sestřeleni, některé skupiny skončily v koncentračních táborech, někteří se otrávili.
Poslední pilulka?
Ano, měli jsme takzvanou L pilulku, kterou někteří spolkli ve chvíli, kdy už byli obklíčení a chycení. To bylo myslím šest případů. No, byla to nebezpečná práce. Spoustu kamarádů potkal takový osud, no mě tohle naštěstí nepotkalo.
Brigádní generál JÁROSLAV KLEMEŠ (*31. prosince 1922 v Čadci, Československo) je příslušník československého zahraničního odboje za druhé světové války a příslušník paradesantního výsadku Platinum - Pewter.
CO TO BYLA OPERACE ANTHROPOID
Operace Anthropoid byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během druhé světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do první vlny výsadků. Jednalo se o diverzní operaci, při níž byl uskutečněn atentát na zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha. Do výcviku na provedení operace byli povoláni rotmistr Jozef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Svoboda byl ale koncem roku 1941 z důvodu úrazu při cvičném seskoku z operace vyřazen a na Gabčíkův návrh nahrazen Janem Kubišem. Základním předpokladem pro úspěch celé operace bylo maximální utajení. Gabčík, Svoboda i Kubiš byli přeřazeni od svých jednotek k II. odboru (zpravodajskému) MNO bez sdělování podrobností. Výsledek celé akce měl působit dojmem spontánního aktu odporu domácího odboje. Celý plán znali v Londýně pouze čtyři lidé, další znali jen dílčí části plánu. Organizátoři považovali celou operaci za víceméně sebevražednou a Gabčík s Kubišem na to byli několikrát upozorněni. Výsadek se zdařil na třetí pokus 29. prosince 1941. Společně s ním byly provedeny výsadky operací Silver A a Silver B. Vinou navigační chyby byli oba příslušníci skupiny vysazeni v půl třetí ráno poblíž Prahy, u hřbitova obce Nehvizdy, přičemž plánované místo seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně. Při seskoku se navíc na noze zranil Gabčík. Po ukrytí materiálu se oba příslušníci vydali směrem k Plzni, kde měli připravené kontaktní adresy. Díky nim se jim podařilo dostat se do Prahy, kde navázali kontakty s místním odbojem, zejména Obcí sokolskou v odboji (OSVO). Dne 27. května 1942 oba příslušníci výsadku Anthropoid společně s rtm. Valčíkem, příslušníkem výsadku Silver A a npor. Opálkou z výsadku Out distance zaútočili na vozidlo zastupujícího říšského protektora Heydricha. V rozhodující chvíli sice selhal Gabčíkův samopal, ale Kubiš hodil na vozidlo nálož z upraveného protitankového granátu. Heydrich, který v rozporu s bezpečnostními předpisy nechal zastavit vozidlo, byl při výbuchu zraněn střepinou. 4. června 1942 a na následky i přes veškerou péči lékařů zemřel.
Atentátníkům se díky pomoci odboje podařilo ukrýt a německé moci se jim ani přes rozsáhlé vyšetřování a represálie nepodařilo přijít na stopu. Teprve díky zradě jednoho z výsadkářů, rtn. Karla Čurdy z výsadku Out distance, se německé vyšetřovací orgány dostaly až ke kryptě pravoslavného chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se atentátníci skrývali společně s příslušníky dalších výsadků. 18. června 1942 zde došlo k urputnému boji mezi výsadkáři a německými jednotkami, při kterém Kubiš s Gabčíkem a dalšími pěti výsadkáři padli.
