Strážník u přechodu pro chodce jako vždycky. Na první pohled nic mimořádného. Už na ten druhý se ale před Základní školou Letců R.A.F. děly podivuhodné věci.

Rodiče nervózně poklepávající nohou. Těžko říct, jestli nervozitou z toho, co uvidí na vysvědčení, nebo už horečkou a těšením se, jak za pár hodin vyfičí i s potomky na dovolenou daleko odsud.

Se svolením ředitele Jiřího Cabrnocha mířím za prvňáky paní učitelky Zdenky Červové. Ještě před jejím příchodem se ptám usměvavé Barborky Bímové v první lavici, jak se těší na vysvědčení. „Jo, těším, bude hezký," říká 
s úsměvem a ví proč. Jak zjistíme za chvíli, nepokazila ho  žádná dvojka.

A pak si všimnu těch podivných věcí na lavicích. Na jedné je barevný puget, za který by se nemusela stydět ani lecjaká popová hvězda při oslavě narozenin. Vidím i pár menších kytiček. Ale pak taky nejrůznější druhy a tvary bonboniér, sérii vonných svíček a řadu dalších předmětů. „A tady mám pro vás keramického sloníka pro štěstí," říká u tabule malá školačka 
a dává paní učitelce chobotnatce.

Paní učitelka se má co ohánět. Přijaté dary shromažďuje na stolku za katedrou. Přímo na katedře má vysvědčení, ale také další listiny. „Protože řada z vás chodila plavat, předám vám také Mokré vysvědčení. Někteří z vás dostanou 
s pulcem, jiní se želvou a někteří už jsou kapříci," říká paní učitelka a já si vzpomínám, jak jsem v této situaci byl strašně vděčný za kapříka. Delfín ze mě nakonec nikdy nebyl a není.
K oběma vysvědčením ještě přidává školní časopis 
a úspěšným čtenářům navrch naděluje i knížku. Pro některé prvňáky to jsou doslova druhé Vánoce.

Jeden malý permoník se pak v lavici s vysvědčením točí jako na obrtlíku, všem ho chce ukazovat a často mu padá na zem. Bude pro něj zřejmě úkolem roku donést jej nepoškozené domů.

Vzadu ve třídě sledují ceremoniál někteří rodiče a spokojeně se usmívají. „Tak já vám, milé děti, přeju hezké prázdniny, odpočiňte si a v září zase na viděnou," snaží se naposledy upoutat pozornost paní učitelka Červová. 
V mnoha případech však marně. Řada capartů už je myšlenkami dávno u vody. Přinejmenším.