„I v padesáti letech nejen že nebyl pomalejší, než dvacetiletí kluci, ale pořád byl ještě v nymburském týmu nejlepší,“ shodují se spoluhráči i fanoušci, kteří chodili na nymburský Polaban v první polovině devadesátých let. To dres místního týmu dvě sezóny oblékala fotbalová legenda František Veselý.

Jedním z jeho spoluhráčů z té doby byl i Vladimír Holánek. „Byli jsme k jeho příchodu dost skeptičtí, ale strašně nás překvapil. Mladý kluky větral pořádně, byl pořád strašně rychlý,“ vzpomíná Holánek.

Jako člověk se Veselý v partě příliš neangažoval. „Do party vysloveně nebyl. Nepil, nekouřil, poseděl jen chviličku. To v té době za Nymburk hráli i Franta Jakubec a Pepa Jarolím, ti byli do party víc. Ale je pravda, že my jsme k Frantovi Veselému cítili velkou úctu, byl to náš vzor,“ doplnil jeho někdejší nymburský spoluhráč.

Husí kůže po oznámení smrti Franty Veselého naskočila také jednateli rožďalovického Odboru přátel Slavie Markovi Veselému. „Často jsme se potkávali na různých akcích, naposledy před třemi týdny, když hrál v Hrubém Jeseníku za starou gardu reprezentace. Pro mě to byl především klubista, který hrál za Slávii celý život. Taková klubová věrnost se už dneska nevidí. Jeho smrt mě překvapila, byl to nesmírně vitální člověk,“ posteskl si jmenovec slavného fotbalisty Marek Veselý. Slávističtí fandové v Rožďalovicích prý uvažují o nějaké vzpomínkové akci na slavného fotbalistu.

Jako hráče Slavie i Nymburka jej obdivoval také fanoušek, v civilu lékař nymburské záchranky, Petr Pěnička. „Byl i ve svém věku v Nymburce nejlepší. Pamatuju si, jak ho nějaký mlaďas během zápasu okopával a Franta na něj jen houknul: Ještě jednou a uvidíš,“ vybavuje si lékař a slávistický srdcař.

SVĚT KOLEM NÁS…

Franta Veselý byl nejrychlejší i v kantýně

MIROSLAV S. JILEMNICKÝ

Smrt Františka Veselého, člověka malého vzrůstu, ale nezničitelné rychlosti a energie, překvapila asi nejen jeho nejbližší. Právě proto, že většina lidí si ho vybaví jako nevyčerpatelný zdroj optimismu a motorovou myš jezdící po křídle Slávie, reprezentace, případně nymburského Polabanu. Ti, co jej znali osobně, pak připomínají jeho neuvěřitelnou životosprávu. Nepil, nekouřil, sportoval doslova celý život. Bohužel ani to mu život neprodloužilo. Jeden z jeho spoluhráčů dokonce vyslovil myšlenku, jestli mu jeho obrovská zátěž zápasů v posledních letech spíše nepřitížila.

Ať už to bylo jakkoliv, i já mám na Frantu Veselého jednu osobní vzpomínku. A to vyloženě nefotbalovou. Je to zhruba deset let, kdy jsem stavěl kulisy na Barrandově. V jedné barrandovské kantýně potkám človíčka, jak nese bedny s rohlíkama. Chvíli jsem přemýšlel, odkud ten obličej znám. Když chlapík složil bedýnky a odešel, muž za pultem okamžitě rozpoznal mé rozpaky. „No jo, je to Franta Veselej, rozváží tu po ránu. Prej si tak přivydělává. A jak je rychlej na hřišti, tak je první i při rozvážce,“ šokoval mě tehdy kantýnský. I když vlastně nevím, co mě na tom vůbec překvapilo…

miroslav.jilemnicky@denik.cz