Jsem jako nymburské nádraží: špinavý, hladový 
a zmrzlý
Článek kolegy Lukáše Trejbala trefně popsal neutěšenou situaci na nádraží města, které se dokonce chce pyšnit přídomkem, že je městem železničářů. Já bych za sebe jen dodal jednu věc: i když přijdu 
k pokladně pět minut před odjezdem vlaku, po chvíli začnu mít nervy, protože u jediného funkčního okénka právě dorazivší průvodčí vykládá svoji tržbu či dokumenty nebo nevím co. A čekající lidé za ním ho nezajímají. Já vím, někdy to udělat musí. Ale proč zrovna vždycky, když čekám na lístek já???

Městecká nemocnice bojuje o akutní lůžka na chirurgickém oddělení
Byl jsem v úterý večer přítomen na besedě, kde ředitelka oznámila, co vyjednala se starostou na neomezených vládcích českého zdravotnictví, totiž na zdravotních pojišťovnách. Nechci komentovat, zda měli výsledky říci dřív či později, zastupitelům či zaměstnancům nemocnice. Ale spíše mě zaujala jiná věc: řečnické dovednosti někdejšího ředitele Otakara Mareše, který ve svých výrocích přirovnal městeckou nemocnici div ne k potápějícímu se Titanicu a dle mého názoru vyvolával zbytečné emoce. Jak jsem zjistil, nejsem jediný, komu se zdálo, že se začíná stavět do role Mesiáše a bez jeho přičinění městecká nemocnice bídně zhyne. To si opravdu nemyslím. Naopak mně z toho čouhají mocenské zájmy a do očí bijící touha po funkci. Nebo se mýlím, pane Mareši?

Nahý muž kráčel po silnici od Krchleb
K popsanému případu jsem se dozvěděl perličku. Onen napadený a zbitý nahý muž měl 
u sebe jedinou věc: na rukách slušně vypadající hodinky. Proč si je lupiči nevzali? Jsou blázni? Nebo já jsem blázen? Nebo Jan Tleskač?