Přátelům sněhu a mrazů je v těchto dnech hej. A podle předpovědí ještě minimálně příští týden bude. Šoférům a třeba silničářům nebo dopravákům je tento způsob zimy k vzteku a při cestách by člověk opravdu nejraději překousl volant. Pokud nemá v srdci vášeň jezdce zimních rallye.

Hořátev a Kameňák: kde je silnice?

Už ve čtvrtek večer mi kolega sporťák volal, že se nedá dostat z Nymburka do Hořátve. „Je tam slušná kolona, zapadl tam prý i nějaký sypač nebo traktor,“ hlásil z objízdné trasy.

Pomyslel jsme si, že na chvíli fouklo, silničáři to všechno do hodinky dají do pořádku a v pátek ráno si na to nikdo ani nevzpomene.

Vzpomněl. Sám jsem si na to vzpomněl, když jsem hned ráno sledoval silniční zpravodajství v televizi a viděl, že ve středních Čechách byla uzavřena řada silnic. To dopoledne se všichni reportéři naučili bravurně vyslovovat název Lysá nad Labem. Ale o tom později.

Sám jsem nejdříve vyrazil do Kamenného Zboží, kde hasiči čerpali zatopený sklep. Jelikož jsem vyjel chvíli za nimi a oni museli čekat na přejezdu u sídliště, po cestě do Kamenného Zboží jsem je dojel. Záměrně píšu po cestě, protože úsek Nymburk – Kamenné Zboží rozhodně v tu dobu silnicí nebyl.

Hasičům nebyl nic platný maják, pokud chtěli dojet na místo, šedesátku nepřekročili. Já jsem po dlouhé době viděl na silnici opravdové relativně hluboké sněhové jazyky, které pamatuju z dětských výprav do Rokytnice nad Jizerou. Vida, Krkonoše tentokrát přišly za námi.

Sněhová tvrz Lysá

Další známý mi ráno volal, že se nedá dostat z Rozkoše do Stratova. „Není to protažené a auta čekají na silničáře,“ říkal. Tak jsem se tam vydal. Leč silnice z Rozkoše do Stratova už byla prosolená a sjízdná a jel jsem po ní jako král sám.

Opravdová rozkoš přišla až v úseku Stratov – Lysá nad Labem. Nejdříve mě od trasy odrazovala dost nervózní řidička, která prý chtěla projet, ale radši to obrátila, protože silnice je průjezdná jen jedním směrem a potkáte–li auto od Lysé, tak si zase do Stratova pěkně zacouváte.

Pak dorazil od Lysé jedoucí traktorista. „No zkus to, projet se to dá, ale musíš mít štěstí a nikoho nepotkat,“ držel mi palce traktorista a já se vydal na trať.

Neměl jsem štěstí. V půli cesty se proti mně vynořil silný vůz s celou rodinou a mohutným chlapíkem za volantem. Bez řečí jsem zařadil zpátečku a vydal se na svou nejdelší jízdu pozpátku v autě, jakou pamatuju.

Podle informací z rádia a od boleslavského kolegy byla situace ještě kritičtější na trase mezi Lysou a Benátkami nad Jizerou, kterou zablokovaly kamiony. Kolega naštěstí zácpu vyfotil. Mě už se tam nechtělo, zážitků už jsem měl to dopoledne dost.

Ještě jsem si střihnul trasu Nymburk – Sadská, kde jsem se pro změnu od Zvěřínka ploužil asi třicítkou za mimořádně bojácnou pilotkou, která jela pro jistotu prostředkem silnice. To už mě ale v pátek dopoledne nemohlo vyvézt z rovnováhy.