Na první pohled až romantická práce, při níž se denně brázdí vlny Labe v krásném člunu, do restaurací na břehu se skočí na oběd a občas se pozdraví s kapitány kolemjedoucích lodí.

Tak by si někdo mohl představovat práci policisty na Poříčním oddělení Labe v Nymburce. Realita je ale poněkud jiná.

Lodě s uhlím

Útvar vzniká 21. března roku 1980 pod názvem Poříční oddělení VB. Podle tehdejších pramenů čítá oddělení šest lidí a příslušníci Veřejné bezpečnosti na vodě mají jeden zásadní úkol: pohlídat tehdy hustý provoz lodí převážejících tuny uhlí. Nymburští vodní policisté měli a dodnes mají na starosti celkem 115 kilometrů řeky. „Od překladiště u elektrárny v Chvaleticích až po Horní Počáply nedaleko Mělníka,“ vymezuje přesný úsek současný vedoucí oddělení Milan Matyásko.

Už tehdy se začalo s potápěním. To však byla výbava i možnosti radikálně odlišné od těch, jaké mají současní potápěči ve službách policie.
Postupem času se doprava uhlí přesunula z řeky na koleje a provoz na řece výrazně prořídl. Také poslání policistů sloužících na poříčním oddělení se posunulo jiným směrem.

Poděbradský Titanic

Ještě chvíli však v historii zůstaňme a přesuňme se do roku 1988. To se lidé shlukli na břehu Labe nedaleko někdejší poděbradské letní restaurace Na Střelnici mezi zámkem a soutokem s Cidlinou.

Na místo dorazili i příslušníci poříčního oddělení k jedné ze svých nejnáročnějších operací té doby.

Částečně se totiž potopila výletní loď Poděbradka, což je někdejší obdoba současné výletní lodi Král Jiří.

Jak se tehdejšímu kapitánovi podařilo ztroskotat v těchto místech, to už přesně nevíme. Podle některých svědků byl na vině alkohol. „Kapitán byl úplně na mol a nebyl schopen loď ovládat,“ říká Poděbraďačka, která u tehdejší události byla.

Legenda o poděbradském Titaniku byla na světě.

Nehody ve zdymadlech

V současné době má Poříční oddělení Labe ve službě 14 policistů. „Z toho je 6 potapěčů plus jeden instruktor, který připravuje budoucí držitele průkazu vůdce malého plavidla z řad policistů,“ říká Matyásko. Tedy připravuje je na zkoušky na vodní řidičák.

Na starosti mají hlídání dodržování předpisů na vodní cestě. „Je to podobné jako na silnicích. I cestování po řece má svá daná pravidla,“ vysvětluje vedoucí oddělení.

Ovšem jeden rozdíl tam přece je: na řece policisté zpravidla nekontrolují rychlost. Mimochodem: na našem úseku Labe je povolena rychlost 25 námořních uzlů, což je necelých 50 kilometrů za hodinu. A takovou rychlostí tu většinou lodě opravdu nejezdí.

Kromě kontrolování řidičů plavidel pomáhají poříčáci při šetření nehod na vodě a kolem ní. „Zpravidla je příčinou nehod nedodržování vodních znaků,“ říká Matyásko. Vodní znaky jsou vodní dopravní značky.

Často se plavební nehody stávaly u zdymadel. Manévrování s lodí kolem a uvnitř takového zařízení není úplně nejjednodušší záležitost. Často se stávalo, že byla zařízení poškozená. Máme zdokumentovaná i úplně vylomená vrata, kterými loď zkrátka projela,“ vysvětluje policista. V současné době je na úseku střeženém nymburskými poříčáky celkem 16 plavebních komor.

Příslušníci poříčního oddělení jsou také velmi často využíváni při potápěčských pracech sloužících policejním potřebám. Například podvodní hledání zbraní či dalších věcí spojených s trestnou činností. Nebo také pomáhají při dopravních nehodách, když auto skončí ve vodě.

Pro příklad nemusíme chodit daleko: o uplynulém víkendu skončili dva mladíci i s Fordem Fiesta v Žehuňském rybníku, když nezvládli levotočivou zatáčku, dostali smyk, prorazili hrazení rybníku a hop… a byli ve vodě. Naštěstí se nikomu nic nestalo, hasiči právě za pomoci specialistů z poříčního oddělení vytáhli auto na břeh. Dohru to tak bude mít jen pro osmnáctiletého mladíka, který nejenže nezvládl řízení, ale také nadýchal skoro jeden a půl promile alkoholu. A to měl řidičák teprve týden…

I mezi poříčními policisty funguje mezinárodní spolupráce. Jak by také ne, řeky přece hranice neznají. Shodou okolností právě dnes míří vedení nymburského oddělení za svými kolegy za hranice do Německa. „Předáme si informace o našich systémech, budeme se bavit o způsobech kontrol a dalších věcech,“ poznamenal Matyásko.

Případ pomateného plavce

V dnešním kuriózním případu sehrála výraznou roli práce policistů na člunu. Ale popořádku, vraťme se přibližně o deset let zpět.

To dostalo poříční oddělení hlášku o muži, který u plavební komory v Nymburce skočil do řeky a plave. Policisté skočili do člunu a brzy se k podivnému plavci přiblížili. „Chtěli ho vzít na loď a odvézt do bezpečí. To však plavec rezolutně odmítal s vysvětlením, že plave do Hamburku a aby ho nechali být.“
To však poříční hlídka nemohla dopustit, takže se jim nakonec plavce podařilo dostat na palubu. S mužem, kterému bylo kolem padesáti let, nebylo příliš pořízení. Tak se začala zjišťovat jeho totožnost.

Brzy se všem rozjasnilo. Chlapík byl identifikován. Jednalo se o pacienta z léčebny duševně chorých v Horních Beřkovicích, který před nedávnem z ústavu utekl.

Nemohlo následovat nic jiného, než jeho předání zpět do ústavu. „Ještě při příjezdu k léčebně říkal, že ho vezeme špatně do přední části areálu, kde jsou údajně ty horší a těžší případy. A že správně patří do zadní části, kde se léčí ti s menšími poruchami. Uvěřili jsme mu to a jeli k zadní části. Když ho ošetřovatelé v zadní části uviděli, okamžitě ho poznali a hnali nás s ním do přední části, kde skutečně byly ty těžší případy,“ uzavírá vedoucí poříčního oddělení Milan Matyásko.