Porovnání nejlepších s nejlepšími, o tom je celý veslařský závod. A my jsme připraveni.

Dvě hodiny před startem nás čeká dostání se na závodní váhu, každý 70kg a poté převlečení do národního dresu.
Ten když máš na sobě, jde všechno stranou. Je tam hrdost, je tam vlajka a pocit, že ze sebe musíš dostat všechno. Oblečení je připraveno, dokonce posvěceno vesnickou prádelnou, kde jsme si nechali nové dresy vyprat.

Závodiště bude nacpané k prasknutí, očekává se 30 tisíc lidí a mezi nimi i můj táta a budoucí žena Kačka. Viděl jsem se s nimi, předal jim lístky na tribunu. Táta trval na společné fotce s ochrankou, nejsou to žádní mazánci, ale něco jako MI5. Podobní šviháci jako Bodý a Dojl z Profesionalů, akorát s kulomety.

Jedna noc a ráno v sedm odjezd na závodiště, a pak se budeme rvát jako lvi a sakra se těším. Na zahájení bohužel nejdeme, není to reálné vzhledem k závodům, tak to dám alespoň u televize. I když jsem v Anglii.

Mějte se, Ondra

ROZHOVORY A BRATRY VETEŠNÍKY, NYMBURSKÝMI VESLAŘI, TAKÉ DENNĚ NA RÁDIU JIZERA!