„Nechci znovu zavádět nějaká branná cvičení. Na druhou stranu je dobré některé věci si připomínat. Když mi dnes žák řekne, že by při požáru domu utekl se schovat do sklepa, tak je to alarmující,“ vysvětluje ředitel školy Jiří Cabrnoch motiv konání Krizového dne.

Diskotékoví jezdci

Školáci ze druhého stupně se během dne vystřídali na osmi stanovištích. Asi nejpopulárnější byli hasiči, a to nejen kvůli předváděné technice.

Z vyprávění členů zásahových týmů občas běhal mráz po zádech i dospělým. „Některých z vás se již brzy budou týkat různé zábavy. A to jsou nejhorší případy, ke kterým v noci vyjíždíme. Říkáme jim diskotékoví jezdci,“ vyprávěl jeden z mladších členů hasičské ekipy a jinak usmívajícím se dívkám tuhl úsměv na rtech.

Jeho kolegové pak pokračovali v drsném, leč reálném líčení při podobných situacích. „Telefon nám zazvoní tak kolem druhé třetí v noci v pátek nebo v sobotu. Většinou se jedná o mladíky, kteří opilí jedou z diskoték a chtějí se pochopitelně předvést. Čerstvý řidičák, od tatínka půjčené auto. A my pak ani občas nemůžeme nalézt končetiny a kolik jich v autech bylo, zjišťujeme až podle dokladů,“ říkají hasiči. „A pokud si chcete udělat exkurzi po křížcích tohoto typu u silnic, doporučuju trasu mezi Krchleby, Straky, směrem na Benátky nad Jizerou,“ doplnil další z nich. Pochopitelně s radou, aby raději zavolali rodičům a spíše si nechali vynadat kvůli pozdnímu odjezdu z diskotéky, než nasedli k opilému mladíkovi do auta. „Rehabilitace pak trvá dlouho, pokud vůbec ještě k nějaké dojde,“ zakončili až hororové vyprávění akční hasiči.

Uvolněnější atmosféra vládla u jiného hasičského stanoviště, kde byly k vidění speciální obleky, jeden z nich připomínající metalízový vesmírný skafandr. „To by se mi líbilo na diskotéku, ještě bych si na bundu přidělala blikající žárovky. Akorát bez kapuce, takový jarní model. Kolik to může stát?“ ptala se dosti nečekaně jedna z žákyň. Není divu, že hasič si cenu takového modelu nedokázal představit.

Povodně a střelci

Šokující obrázky byly k vidění také na stanovišti, kde byly promítány čerstvé snímky z povodní v Polsku. Reálná videa a poskytování pomoci i výrazy zoufalých lidí zanechávaly v duších školáků otisk.

Na jiném stanovišti slečny z nymburské zdrávky ukazovaly pravidla a zásady první pomoci. Zájemci pak rozdýchávali klasickou andulu, někteří i spolužáky – figuranty.

Undergroundovou disciplínou byla střelba. Tedy v tom smyslu, že probíhala v útrobách podzemní místnosti pod jídelnou. Pět střel ze vzduchovky na klasický desetikruhový terč.

Rozpomněl jsem se na své diplomy z táborů a Dětských dnů z mládí. Nutno říci, že současní školáci nic neztratili na těchto dovednostech. A když jedna slečna z 8.B jakoby mimochodem nastřílela 43 bodů z 50 možných, lehce mi spadla čelist. „To je docela dobrý, né,“ ukazovala terč spolužákům.

Krizový den se vydařil až na jednu věc. Počasí. „Myslel jsem, že uděláme více disciplín venku, ale bohužel,“ krčil rameny ředitel školy. Smutný však být rozhodně nemusel, protože smysl taková akce rozhodně nepostrádala.