Málokdo však ví, že je původcem a iniciátorem tak bohulibého vynálezu, jakým je automat na fernet.
Na prvotní podnět vzpomíná v listopadovém čísle časopisu Sorry jeho kolega novinář Aleš Pohořal. V roce 1992 přišel do Večerní Prahy, kde s Jiřím Teperem tehdy pracovali, nový vydavatel doktor Fidelis Schleé. „Měli jsme takový setkání, on a celá redakce… a tam najednou vystoupil kolega Teper s připomínkou, že je sice fajn, že tady máme automaty na kávu a takový nesmysly, ale co jako mají takhle po ránu dělat alkoholici. A na to konto doktor rozhodl, že se v bufáči U Zdeňka bude prodávat fernet. To byly krásný časy…,” vzpomíná kolega Pohořal.
Nicméně Jiří Teper poskytl Nymburskému deníku svědectví, jak to bylo doopravdy. „Skutečně jsem tu námitku vznesl. Automat na kávu, který byl tehdy snad jedním vůbec z prvních v Praze, jsme měli v redakci. A pan vydavatel tehdy nelenil, zavolal nějakého opraváře tuším snad až z Holandska a vydal mu patřičné pokyny. Ten člověk tam nějak zpřeházel hadičky a bůhví co ještě provedl, každopádně výsledkem bylo to, že do kelímku z automatu normálně tekl fernet, tuším že za pět korun. Myslím, že to byl první automat na fernet,” vypráví Jiří Teper.
Automat skutečně plnil svoji funkci pomoci redaktorům, když šlo doslova do tuhého. „Mně opravdu několikrát prakticky zachránil život. Vzpomínám, když jsem se večer vracel vymrzlý do redakce z nějaké akce, to byla úleva,” usmívá se nymburský bard.
