Ten výkřik ve mně vyvolal opačnou reakci. Když to řeknu vyšším hláskem, růžovoučká v nás vyvolává smích. Vzpomněl jsem si na pár sympatických růžových.

Vždyť růžové je třaba svůdné prádlo milenek, růžové jsou dupačky malých dětí. Růžový je drahokam Růženín, který pomáhá člověku projevit citovou stránku. A je dobrý na srdce a krevní oběh. Brejle od skupiny Hudba Praha jsou také růžové. A co takoví světoznámí Pink Floyd? Po jejich písních mám v ústech rohlík ještě hodně dlouho.

Obchoďák v Poděbradech se dlouho jmenoval Růžový slon a francouzský film Růžový panter je skvělá komedie. Vždycky mě také dostane, když se jarně ohákne sakurová alej v nymburské Tyršovce. A že jsem navíc takzvaný dolňák, je jasné, že má úvaha skončí zase u žen. Vždyť kolem nich se točí tento růžový svět.

Tedy? Abych parafrázoval spisovatele Bohumila Hrabala: Svět je růžovej, svět je až k zešílení růžovej. Jasně, že není, ale já ho tak vidím.