Kdo si nenechal 
o víkendu ujít dvojí představení muzikálu Postřižiny 
v nymburském pivovaru, zákonitě musel dostat hlad a žízeň. Krom výborných hereckých výkonů a neoddiskutovatelné kvality samotné předlohy, je totiž stěžejním motivem hry neustálé popíjení Májového ležáku a konzumace pochutin.

Po oba dva dny, tedy v pátek i sobotu zlobilo počasí 
a jak diváci, tak herci, nemohli tušit, kdy se spustí další provazy vody z oblohy. Páteční představení nakonec proběhlo bez problémů, v sobotu liják vyšel přesně do přestávky. Takže byť s malým zpožděním, i sobotní muzikál dospěl do zdárného konce. „Téměř šest set lidí přišlo za oba dva dny na muzikál Postřižiny k nám do pivovaru. Považuji akci za velmi úspěšnou," zhodnotil víkend ředitel pivovaru Pavel Benák.

Geniální Hrabalovo dílo je zatíženo mistrným ztvárněním ve filmech Jiřího Menzela. Bohužel se tak jakékoliv další nastudování nevyhne byť jen podvědomému srovnávání. Zde je nutno říci, že poberounští ochotníci se 
s dramatizací Miloslava Frýdla pustili do velmi odvážné práce. Tu ale odvedli velmi dobře. Muzikál neopouští základní dějovou linii, neopomíjí žádnou z divácky i herecky vděčných scén a dovolí si přidat i něco navíc oproti původnímu textu. Nejednou tak zazní narážky či glosy dobového dění či současné politiky. Občasná satira ale není násilná ani rušivá, za což patří hercům velké uznání. Na muzikál je sice činohra prostřídaná hudbou velmi poskrovnu, ale písně jsou zdařilé po textové i hudební stránce. Ústřední melodie, která velebí pívíčko z Nymburka se vryje pod kůži a recitativ: „nymburské pívečko s pořádnou čepicí pijí i politici, porodníci, sklerotici, ochotníci," jako by vypadl z reklamních sloganů pana správce pivovaru Francina.

Tempo drží Pavel Vítek coby pan De Giorgi a Jan Rosák v roli doktora Grundoráda. Tyto dvě výrazné persony krásně doplňuje Maryška Pavly Švédové, která je ještě více smyslnější a živočišnější, než si z počátku divák dovede představit. Samotnou kapitolou je strýc Pepin. Dobřichovický ochotník Karel Král si roli užil a bezvadně mu sedla. Byl jiný „nehanzlíkovský" 
a to je moc dobře.

Páteční představení si velmi pochvalovala jedna z divaček Šárka Stránská z Nymburka. „Postřižiny znám samozřejmě z filmu a také z nastudování nymburského divadla. Z představení v pivovaru jsem byla jedním slovem nadšená. Bylo to milé, něžné, krásné. Všichni hráli báječně, ale doslova unesená jsem 
z Pavla Vítka. Vyzařuje hodně pozitivní energie a celý prostor vždycky úplně rozzářil," nešetřila chválou Stránská. 
A podobný pocit měla naprostá většina přítomných.

Vše bylo zkrátka na dvoře nymburského pivovaru tak, jak mělo být. Nebo spíše jak to viděl dětskýma očima Bohumil Hrabal. Francin cvičil se siličem svalů, vracel se pozdě kvůli technickým závadám na svém motocyklu Laurin & Klement. Pepin hulákal, na všechno měl odpověď či historku a nevědomky zraňoval nebohého pana Václava. No 
a Maryška? Provokovala, zlobila a všichni muži z městečka z ní byli u vytržení. Poté, co si nechala zkrátit své krásné vlasy do moderního střihu, samozřejmě dostala na holou. Předmět útrpný, tedy šlahounek i s hustilkou pak herečka Pavla Švédová se slovy „může se hodit" předala středočeskému hejtmanovi Miloši Peterovi, který s chotí páteční představení sledoval.

Na scéně, tedy dvoře nymburského pivovaru se v objevila stoletá hasičská stříkačka, historický motocykl 
a mnoho dalších zajímavých 
a dobových rekvizit, ale třeba také kočár tažený koňmi, nebo kráva, která právě v závěsu přitáhla nebohého Francina 
i s motocyklem z jedné z obchodních cest. Pochopitelně nemohl chybět komín a jedna z nejkrásnějších scén filmu 
i představení. Zde si Pavel Vítek užil kaskadérské číslo, když co by velitel hasičů skočil do napnuté plachty.