Ani uvnitř však nejsou davy příbuzných. „Návštěvy jsme povolili, ale musí se nejprve telefonicky ohlásit a domluvit si termín a čas návštěvy. S klientem pak mohou jít na zahradu, v případě špatného počasí máme vyčleněnou místnost, kde si mohou povídat. Jedna návštěva může trvat maximálně 30 minut,“ vyjmenovává pravidla návštěv ředitel.

V návštěvní místnosti zrovna sedí třiaosmdesátiletá Jiřina Urbánková, naproti ní dcera s manželem. „To víte, že jsme se už těšili. Byla to dlouhá doba. Ale naštěstí jsme byli v kontaktu pořád přes telefon,“ říká dcera paní Urbánkové. Maminka se tváří spokojeně, necháváme je svému rozhovoru, který nemohli na přímo vést dva a půl měsíce. „Právě u paní Urbánkové,“ říká ředitel domova, když opustíme návštěvní místnost, „je vazba na rodinu velmi silná. Sama uvedla na dotaz, co jí po dobu karantény nejvíce chybělo, styk s rodinou.“ Její návštěvu už mají na příští dny naplánovanou i další členové rodiny. Dalším pravidlem totiž je skutečnost, že dorazit mohou najednou nejvýše dva příbuzní či známí.

Návštěvy v domově si domlouvají další zájemci. Odhadem své přání návštěvy v Luxoru projevili příbuzní zhruba poloviny zdejších klientů. Ve chvíli, kdy s ředitelem Jaromírem Novákem usedneme do křesel na kryté terase, abychom probrali pravidla návštěv, zvoní mu telefon. „Ano, máme už návštěvy povolené, ale musíte se ohlásit a domluvit na přesný čas. Já vám připomenu telefonní čísla, ať je nemusíte hledat na našich webových stránkách. Na jedno z nich zavoláte a sestry se s vámi domluví. A musíte počítat s tím, že vám u vchodu změříme teplotu, musíte mít roušku a použít dezinfekci,“ říká do telefonu ředitel a je vidět, že pravidla nevysvětluje poprvé.

Přiznává, že je docela příjemně překvapen, jak relativně dobře klienti dlouhou odluku od okolního světa zvládli. Faktem ovšem je, že personál včetně pana ředitele dělá všechno proto, aby klientům týdny karantény utíkaly co nejrychleji. „Využíváme mimo jiné rozhlas v budově, prostřednictvím kterého se snažím každý den podat čerstvé informace, rady a potřebné povzbuzení. Po tomto úvodu následuje četba na pokračování – nejprve to byla pohádka o Květušce, následovaly postupně povídky Šimka a Grossmanna. V současné době to je vyprávění o dobrodružstvích pěti kamarádů ze stejnojmenné knihy Karla Poláčka Bylo nás pět. Poslední tři týdny chodíme na zahradu, kde při kávě pouštím písničky na přání,“ říká ředitel. „A prosím vás, pokud to půjde, pochvalme veřejně všechen personál za jejich obětavý, zodpovědný a empatický přístup. Bylo a pořád ještě je to pro všechny opravdu velmi náročné období,“ klade nám na srdce Jaromír Novák. To už kolem nás ven prochází dcera paní Urbánkové s manželem a naopak dovnitř mohou další příbuzní jiného klienta.