Oslavy dobytí Bastily se v jihofrancouzském městě Nice proměnily během několika minut v jednu z největších tragédií moderní doby.

Šílený řidič automobilu vjel vysokou rychlostí mezi shromážděný dav lidí a bezmyšlenkovitě zabíjel. Neštěstí si vyžádalo přes 80 desítek obětí, další lidé jsou v kritickém stavu. Řidiče policisté na místě zastřelili. Podle prvních vyjádření politiků se jedná o teroristický útok, ačkoliv jedenatřicetiletý šofér nebyl v hledáčku tajných služeb v souvislosti s jakýmkoliv napojením na teroristické organizace nebo možnou propagací radikálního islámu. Na kontě měl „pouze" kriminální delikty spojené s loupežemi a podobně.

Tragédie z jihu Francie se dotkla také lidí na Nymbursku. Někteří mají ve Francii přátele. To se týká například provozovatele nymburské čajovny Radka Čecha, u nějž často tráví dovolenou přátelé právě 
z jihu Francie. Jiní v západních zemích pobývají na dovolené, případně se na ni chystají. Nymburský radní Zdeněk Vocásek se před pár dny vrátil z Itálie.

Ačkoliv tam zažil mohutný požár, který zničil 30 mobilheimů, s událostmi francouzské noci se to srovnat pochopitelně nedá. „Ukazuje to především na fakt, že jsme jako obyvatelé evropských států velmi zranitelní. Je velmi těžké představit si, jak by člověk bezprostředně reagoval, kdyby byl něčeho takového svědkem. Samozřejmě, že bych 
v první fázi zřejmě hledal bezpečné místo, snad bych se později i snažil pomoci, jak by to šlo," přemýšlí nymburský radní.

Překvapivé je podle jeho slov to, že z dosud získaných informací vyplývá, že se vražedné nákladní auto dostalo do míst oslav s tisícovkami lidí relativně bez problémů. „Překvapuje mě, že takováto masová oslava 
v zemi, kde stále platí výjimečný stav po útocích 
v Paříži, nebyla lépe střežena. Neviděl jsem nikde kontroly, vojáky se zátarasy, to bych v takovémto případě předpokládal. Z informací, které dosud mám, bych to viděl jako částečné selhání bezpečnostních složek. Samozřejmě další věc je to, že by si onen řidič například pořídil falešné doklady 
s oprávněním vjet do toho prostoru a k tragédii by tak třeba došlo stejně. Ale to už jsou čiré spekulace," říká Vocásek.

Nymburský deník také oslovil policisty s dotazem, zda si pamatují případ, ve kterém by řidič úmyslně najel na jinou či jiné osoby. Ani pamětníci však událost, která by měla jakýkoliv společný kontext s šíleným chováním řidiče na jihu Francie nepamatují. „V posledních 20 letech jsme řešili pouze případy, kdy například řidič chtěl ujet od pumpy bez zaplacení a žena z obsluhy se mu v tom snažila zabránit. Skončilo to nabráním na kapotu a lehkým zraněním. Vážný případ úmyslného najetí vozem na další osoby neregistrujeme," uvedla policejní mluvčí Petra Potočná.

Je velmi těžké o tom uvažovat, nicméně možnost, že by se podobný skutek odehrál i v našem bezprostředním okolí vyloučit nelze. Co by v takovém případě bylo rozhodující? „Existují speciální policejní a vojenské útvary pro zásahy v takovýchto krizových událostech. Ty se však také nějakou dobu na místo činu dopravují. V první chvíli by určitě byl rozhodující zásah prvních policejních hlídek, které by dorazily na místo," uvažuje radní Vocásek.

Není žádným tajemstvím, že policisté už mají za sebou i speciální cvičení na situace osamoceného šíleného střelce. Zvláště poté, co se před více než rokem stalo
v restauraci v Uherském Brodě. Nicméně taková událost, jako se stala v Nice, je okolnostmi jedinečná. „Osobně si myslím, že v takovém okamžiku už právě 
u prvních zasahujících policistů dochází i na splnění přísahy, že v případě ohrožení jsou ochotní nasadit 
i svůj život pro ochranu 
a bezpečí dalších osob," myslí si radní.

PAMĚTNÍKŮM SE VYBAVIL PŘÍBĚH OLGY HEPNAROVÉ. TAKÉ ZABÍJELA NAJETÍM DO NIC NETUŠÍCÍCH LIDÍ NÁKLAĎÁKEM

Při pohledu na videa z Nice, která částečně zachycují masakrování nicnetušících lidí pomocí nákladního auta, se nejednomu pamětníkovi vybavil příběh z tehdejšího Československa. Příběh vražedkyně Olgy Hepnarové. Ta ve svých 22 letech v roce 1973 v Praze úmyslně najela vypůjčeným nákladním automobilem na tramvajovou zastávku a usmrtila 8 lidí.

Ve svém dětství nikterak nevybočovala, ale postupně se u ní začaly vyskytovat psychické potíže, které se projevovaly neschopností kontaktu s lidmi. V 8. třídě základní školy začala mít problémy s docházkou, které vyvrcholily jejím umístěním na psychiatrii. Odtud putovala do dětského ústavu v Opařanech, kde školu dokončila. Následně se v Praze vyučila knihařkou a toto zaměstnání pak vykonávala v Chebu. Po roce se opět vrátila do Prahy, kde pracovala jako řidička. Postupně ztrácela kontakt se svou rodinou, především pak otcem a starší sestrou. Během dospívání bojovala se svou nejasnou sexualitou. Od 17 let měla sexuální styky jak s muži, tak ženami. Sama sebe popisovala jako „sexuálního mrzáka".

Hepnarová začala plánovat pomstu společnosti. Věřila, že se jí všichni lidé snaží ublížit. Dokonce tvrdila, že ji na ulici bezdůvodně zbili, a nikdo jí nepomohl. Odmítala stát se neznámou sebevražedkyní. Usilovala o to, aby se na její čin nezapomnělo. Mezi její původní plány patřilo vykolejení rychlíku či odpálení výbušniny v nějaké místnosti plné lidí. Provedení však bylo technicky náročné, a proto se rozhodla raději střílet. Chtěla si obstarat automatickou zbraň a zahájit palbu na lidi na Václavském náměstí. Dokonce se přihlásila do střeleckého kroužku v tehdejším SVAZARMu. I tuto variantu si však rozmyslela. Bála se, že by ji mohl po zahájení střelby někdo okamžitě zneškodnit, a sehnání podobné zbraně se jí také zdálo obtížné. Nakonec se rozhodla najet do lidí automobilem. 10. července 1973 úspěšně absolvovala zkušební jízdu, při které musela dokázat, že umí ovládat konkrétní typ nákladního automobilu, který si chtěla vypůjčit. Kolem poledne zaslala téměř totožné dopisy do redakcí Svobodného slova a Mladého světa, v nichž popsala důvody svého plánovaného činu.

Ve 13.30 vjela zapůjčeným nákladním automobilem Praga RN na třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové) na chodník, do skupiny asi třiceti lidí čekajících na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí. Po samovolném zastavení vozidla se jí přítomní svědci snažili nejdříve pomoci, protože se domnívali, že ztratila kontrolu nad vozem kvůli technické závadě. Hepnarová však okamžitě přiznala, že do lidí najela úmyslně.

V průběhu vyšetřování i procesu svůj čin nikterak nepopírala a dokonce se k němu hrdě hlásila.Dne 12. března 1975 byla Olga Hepnarová v pankrácké věznici v Praze popravena oběšením. Stala se tak poslední ženou popravenou na území Československa.

(s využitím wikipedia.cz)